Krédem letošního sedmého ročníku Mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifest, který se uskutečnil od 7. 5. do 13. 5. v jihočeské Třeboni, byly „všechny tváře animace“ a opravdu tomu odpovídala nejen různorodost programu, ale i jednotná grafická koncepce festivalu od Jaromíra Plachého, která animaci oproti předchozím ročníkům definitivně vymanila ze zbytečné image „filmů pro děti“ a žabky a čápy nahradily různorodé osobité amorfní postavičky. Festivalu se tak za krátkou dobu jeho existence (od roku 2002) konečně podařilo najít vlastní tvář a jednoznačně se vymezit vůči podnikům pro děti a mládež, jako je například Film Festival Zlín.

Základním stavebním kamenem je každý rok mezinárodní soutěž, do které se letos přihlásilo na 1600 děl, poprvé se však v soutěži celovečerních filmů neobjevil český snímek, zato dominovala díla francouzské provenience (nebo přinejmenším koprodukce s Francií). Jejich tematická spřízněnost i poměrně vyrovnaná úroveň byla překvapivá zejména ve srovnání s minulými ročníky Anifestu i s obdobnými soutěžemi na zahraničních festivalech (Annecy apod.). Soutěž vyhrál u nás už dobře známý Persepolis (2007) Marjane Satrapiové a Vincenta Parannauda, téma strachu a dětského vidění světa převažovalo ve španělsko-francouzských Nocturnech (2006) Victora Maldonada a Adrià Garcíi v brilantním francouzském snímku Strach(y) ze tmy (2007) šesti uznávaných grafiků a kreslířů, kteří v něm oživili své noční můry, a reflexe dospívání a klíčový vztah s matkou se dost specificky a až „freudisticky“ přetavily
ve francouzském filmu Borislava Sajtinace Zabiják z Montmartru (2007). Všechna vítězná díla budou k vidění na Ozvěnách Anifestu, a to celý rok, každé druhé úterý v měsíci v pražské kavárně Obratník.

Odlišnou tvář představuje Anifest každoročně profesionálům, pro které letos poprvé zorganizoval tzv. Pitching zone. Pitching je jedna z prvních fází vzniku filmu, při níž tvůrce námět svého projektu prezentuje potenciálním koproducentům a distributorům. Pitching fóra jsou rozšířená všude po světě a pomalu se začínají prosazovat i u nás, zatím však většinou v oblasti dokumentu – poprvé je u nás zavedl Institut dokumentárního filmu (IDF) ve spolupráci s MFDF Jihlava a pořádá je i Jeden svět. Kromě toho se festival letos snažil podpořit a sjednotit animátory ze středoevropského prostoru tím, že uspořádal prezentaci CAS, komplexní přehlídku české, rakouské a slovenské animace po roce 2006 včetně. V rámci podpory tvorby zemí Visegrádu pak probíhalo na Anifestu Sympozium animace visegrádských škol, kde se představila průřezová tvorba vysokých uměleckých škol animace z visegrádského prostoru.

Anifest se tak postupně profiluje jako klíčový festival animace ve středoevropském prostoru, a to nejen proto, že ho finančně podporuje Visegrádský fond. Podobnou a zcela logickou strategii razí již delší dobu i MFDF Jihlava v žánru autorského dokumentu. Anifestu by proto do budoucna prospělo, kdyby výrazněji prosazoval autorskou animaci na úkor „všech tváří animace“ a nesnažil se vyjít vstříc širší divácké obci, které se tady promítají distribuční trháky typu Simpsonovi ve filmu, Pan Včelka či Shrek Třetí.