Psát o prohře ve volbách do Evropského parlamentu se dá už teď, a to přesto, že v době uzávěrky tohoto čísla v České republice teprve probíhalo hlasování. Už při něm ale bylo jasné, že to, co by teoreticky mělo být druhým největším demokratickým svátkem světa (po volbách v Indii, kterých se může účastnit 714 milionů voličů), je spíše truchlohrou na téma selhání demokracie. Všichni víme, že se vyskytnou takoví, kteří budou tvrdit, že malá volební účast a zisky extrémní nacionalistické pravice jsou dokladem nefunkčnosti konceptu evropské integrace. Jenže jestli něco dokazují, tak pravý opak – většina Evropy je teď sjednocena. Ovšem jen ve své nedůvěře v politické reprezentace a stávající politické mechanismy. Právě v době ekonomické krize si voliči v Evropě nechtějí hrát na to, že řádná demokracie spočívá jen v hlasování jednou za čtyři roky. Neušlo jim také, že v některých zemích, jako například u nás, se mnohé politické strany
ani neobtěžovaly předstírat, že mají nějaké názory na řešení evropských problémů. Proto prohrály všechny strany, jejichž role je na stávajícím systému založena.