Když 23. října Madeleine Albrightová podepisovala v pražském knihkupectví Neoluxor svou novou knihu Pražská zima, dostavila se vedle obvyklých návštěvníků autogramiád i skupinka protestujících. Měli v úmyslu upozornit na její roli v neblaze proslulém „humanitárním bombardování“ tehdejší Svazové republiky Jugoslávie v roce 1999, jímž NATO řešilo konflikt v Kosovu. Povedlo se jim vyvolat, krom groteskní gestikulace a výkřiků samotné Albrightové, i omezený mezinárodní ohlas, nejhlasitější v Srbsku. Značná část účastníků protestu byli totiž členové občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu. To, jak ilustrují jeho webové stránky kosovoonline.cz, spíš než obecně lidská práva hájí nároky srbského státu na území Kosova – za užití nacionalistické rétoriky, jaká takovému druhu požadavků většinou odpovídá. Přestože si Albrightovou spoluutvářená politika, mezi jejíž následky patří například v souvislosti se sankcemi proti Iráku až pět set
tisíc mrtvých dětí, kritiku a protest rozhodně i dnes zaslouží, je otázka, zda je oprávněné Albrightové něco vyčítat zrovna z nacionalistických a šovinistických pozic.