Richard O’Dwyer, dvaadvacetiletý student polytechnické univerzity Sheffield Hallam, před třemi lety přišel na to, jak snadno vydělat peníze: založil webový rozcestník TVShack.net s odkazy na internetová úložiště filmů a televizních show. Díky vysoké návštěvnosti získával měsíčně z reklamy až 15 tisíc liber – v Británii legální způsob výdělku. Mezitím se však dostal do hledáčku amerického celního úřadu (Immigration and Customs Enforcement agency, ICE) – a to i přesto, že je Brit a jeho TVShack nehostuje ve Spojených státech.

(Ne)bezpečný přístav

Vzhledem k tomu, že legislativy ohledně ochrany duševního vlastnictví se ve Spojených státech a ve Spojeném království v současnosti radikálně neliší, je obvinění pouze ze strany USA na první pohled zarážející. Na ostrovech loni zazněl verdikt britského soudu, že samo umístění linku na chráněná díla trestné není, a DMCA (Digital Millennium Copyright Act), platný v USA, zřizuje tzv. safe harbours, bezpečné přístavy, jejichž provozovatelé mohou pronajímat úložiště třetím osobám a za uložený obsah pro ně platí „omezená odpovědnost“. Viditelně mu vyhovuje například YouTube: že odtud bývají videa a trailery poměrně často odstraňovány, si všímáme i v Česku. A pod pojem bezpečného přístavu by býval pravděpodobně spadal i TVShack, nebýt toho, že ambice Američanů potírat internetové pirátství nabyly od poloviny loňského roku doslova globálních
rozměrů.

Američtí celní vyšetřovatelé (jichž je dnes okolo sedmi tisíc) totiž v létě 2010 zahájili akci Operation In Our Sites, jež má bránit únikům zisku amerických společností v důsledku pirátství. Za oblast své působnosti pokládají všechny domény s příponou net a com, ačkoli většina jejich provozovatelů sídlí mimo Spojené státy: dostatečným důvodem k šetření je pro ICE skutečnost, že stránky net a com spravuje americká společnost VeriSign, sídlící ve Virginii. Schválení ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) je proto nutné chápat jako výrazný americký úspěch.

Avšak skutečné riziko pro Brity znamená aktivita amerických celníků teprve v kombinaci se zákonem o vydávání obviněných z roku 2003 (Extradition Act 2003): podle něho může být každý Brit, který poskytne prostor autorsky chráněnému materiálu, vydán k soudu do Spojených států. To jsou neradostné vyhlídky pro všechny britské poskytovatele webových služeb, nejenom pro Richarda O’Dwyera. Ten byl zatčen v listopadu 2010 za účasti Američanů britskou policií a jeho případ od té doby průběžně plní britská média. Všeobecně známým se stal letos v březnu, kdy britský soud schválil jeho vydání do Spojených států.

V atmosféře strachu

Když jsem o případu O’Dwyer diskutoval se známými v Sheffieldu, probírali jsme jaksi přirozeně především to, zda bylo či nebylo morální ze stránek profitovat, a od toho se pak odvíjely názory na O’Dwyerovo vydání. V logice právní a politické debaty však o tento zisk kupodivu vůbec nejde.

Přísný výklad amerického práva v O’Dwyerově případě bychom si mohli vysvětlit poukazem na překotný technologický vývoj, jenž vytváří neustále nové vztahy mezi virtuální informací, datovým tokem a uživatelem a je vždy před právní definicí nejméně o krok napřed. To by však bylo naivní. Spojené státy jsou sice laboratoří technologického i společensko-politického vývoje, nicméně také zemí s nejsilnější korporátní lobby. Svědčí o tom návrhy zákonů Stop Online Piracy Act a PROTECT IP Act – s protestem proti jejich přijetí do schvalovacího procesu jsme se v podobě tmavé obrazovky Wikipedie a dalších setkali 18. ledna. Zákony známé pod zkratkami SOPA a PIPA jsou formulovány tak, že z ojediněle přísného výkladu, který přivádí britského studenta před newyorský soud, mohou udělat normu. Podle SOPA a PIPA by teoreticky bylo možné odstavit například Facebook, kdyby některý z uživatelů linkoval chráněný materiál – což
plně vyhovuje zájmům amerických filmových studií a hudebních vydavatelství. Ne že by to doopravdy hrozilo: důležitější je atmosféra strachu. Studie udávají, že ve Spojených státech je přes třetinu žádostí o odstranění chráněného obsahu neoprávněných. Provozovatelé stránek, které vlastníci autorských práv takto upozorní, však obsah většinou raději stáhnou, než by riskovali problémy. Otevírá­-li způsob ochrany duševního vlastnictví už nyní takto stavidla rozpínavosti byznysu, jeho zpřísnění ve veřejném zájmu jistě není. Bloggeři a diskutéři se jednohlasně shodují, že autory návrhů nejsou američtí politici, nýbrž právníci korporací.

Ať byl zisk O’Dwyera, který může v USA dostat až deset let natvrdo, morální nebo ne, jeho role se v těchto souvislostech nakonec ukazuje jako velmi pozitivní. Nebýt jeho a nešťastného britského zákona o vydávání stíhaných osob, neměli by odpůrci nové legislativy v rukou takto zřetelný argument.

Česko se nyní nachází v nejkritičtějším období, kdy se jednotlivé body ACTA budou zavádět do legislativy. Britská a americká zkušenost nabádají sledovat, aby do ní spolu s nimi neprosákly, třeba v podobě přílepku, i zájmy někoho jiného, případně aby novou agendu nespravovalo jen ministerstvo průmyslu. A nenechme se ukolébat tím, že žádný transport českých studentů snad nehrozí: O’Dwyer na soud stále čeká.

Autor je student estetiky.