Nedávno proběhly médii zprávy o diskriminaci lesbických fotbalistek v Nigérii. „Každá hráčka, o které zjistíme, že je s něčím takovým spojena, bude diskvalifikována,“ prohlásila podle tiskových agentur šéfka nigerijského ženského fotbalu Dilichukwu Onyedinmaová, a vzbudila tak pozornost Světové fotbalové federace FIFA, jež si okamžitě vyžádala po nigerijském fotbalovém svazu vysvětlení.

Starostlivost FIFA, s níž věnuje pozornost ženské verzi nejpopulárnějšího mužského sportu v rozvojové zemi, je jistě dojemná, jen kdyby tak ještě mohla vést k nápravě – a nikoli někde na exotickém okraji fotbalu, ale přímo v maskulinním centru. Od sebevraždy Justina Fashanu, jediného britského fotbalisty, který kdy přiznal homosexuální orientaci, což mu způsobilo celou řadu problémů v osobním životě i fotbalové kariéře, letos uplyne už patnáct let, avšak homosexualita je ve světě kopačáku a zeleného pažitu pořád stejné tabu. Několik dalších coming outů vedlo k ukončení kariéry – naposledy v případě pětadvacetiletého amerického hráče Robbieho Rodgerse.

Fotbalisté to mají těžké: od pubertálního věku sní většina z nich o krásných ženách, čelí tlaku tyranských trenérů s homofobními sklony a krvežíznivých rodičů, kteří se z nich snaží vychovat pravé, tj. heterosexuální chlapy, přesto se nedá popřít fakt, že od nejútlejšího věku žijí – na soustředěních, v šatnách, ve sprchách – doslova v obležení pindíků. A navzdory tomu, že se úspěšní fotbalisté drží ve vysokých patrech celospolečenského žebříčku sexuální atraktivity, čemuž odpovídají davy krásek v jejich okolí, britský list The Guardian v loňském roce odhadl, že mezi hráči fotbalu je kolem deseti procent gayů.

K homosexuálním výkladům ostatně svádějí mnohé z fotbalových rituálů, zejména oslavy vstřelených gólů. Veškerá objetí, poplácávání po zadku, dotyky tváří i vršící se skrumáže těl před lety trumfnul český reprezentant Tomáš Rosický se spoluhráčem z Arsenalu Londýn: Rosický vstřelil gól a rozběhl se s oslavnými gesty ke svému kolegovi, který se k němu otočil zády a mírně se předklonil – český špílmachr na vystrčený zadek bez váhání naskočil a přidali se i další spoluhráči, dávajíce fyzicky najevo, že vstřelená branka byla opravdu velkým a důležitým „zásunem“.

Tyto rituály jsou však pouze divadlo dráždící fantazii. Jak se vyjádřil dánský brankář Manchesteru United Anders Lindegaard, jeden z mála heterosexuálních fotbalistů, kteří se v otázce homosexuality vymykají stereotypu, současný fotbal by ze všeho nejvíc potřeboval skutečného homosexuálního hrdinu.