Dva roky se chystá na horním úseku Vltavy v kaňonu Čertových proudů absurdní komerční představení pod taktovkou starostů dvou šumavských obcí s názvem Divoká voda Loučovice (DVL). Dobrovolný svazek obcí podniká všechny možné kroky k přeměně Čertových proudů na komerční vodácký kanál pro masové adrenalinové vodní radovánky. Zaklíná se ekonomickými a sociálními přínosy pro obec Loučovice. Podporu zleva dostal projekt od hejtmana kraje Jiřího Zimoly, zprava ho podepřel senátor Tomáš Jirsa a shora ho posvětil prezident Miloš Zeman.

Zpeněžení řeky

Záměr na komerční využívání Vltavy pod Lipnem je inspirován vodácky atraktivními Čertovými proudy v Národní přírodní rezervaci Čertova stěna. V září 2013 byl projekt DVL zpracován soukromou Vysokou školou hotelovou v Praze 8. V padesátistránkovém elaborátu tři mladí řešitelé zhodnotili ekonomicko­sociální potenciál Vltavy v dosud málo poničené, neokoukané přírodě, propočítali i schopnost Čertových proudů vytvářet ekonomický zisk a závěrem doporučili „oživení řeky“ pro současnou náročnou turistickou klientelu.

Je potřeba zdůraznit, že celý projekt ko­merčního využívání Vltavy stojí a padá s požadovanou změnou Manipulačního řádu Vodního díla Lipno I, podle které by vodní režim řeky podléhal špičkovému dennímu vypouštění v jarním a letním období, vždy od deseti do šestnácti hodin. Jednalo by se o kolísání průtoku o tisíc procent nahoru a dolů během čtyři­­advaceti hodin. Špičkový denní průtok by nepostihoval pouze úsek Vltavy od Vodního díla Lipno I k jezu v Loučovicích, ale s nezmenšenou silou se povalí dále do Národní přírodní rezervace Čertova stěna – Luč, kam přinese zmar a zkázu. Po záplavové vlně se denně povezou desítky a stovky vyznavačů extrémního vodáckého adrenalinu s veškerým doprovodným servisem – nikdo jim v tom nezabrání a ani vlastně zabránit nemůže.

Projekt DVL znamená fatální devastaci unikátního přírodního řečiště Vltavy od Vodního díla Lipno I až po Vodní dílo Lipno II nad Vyšším Brodem v důsledku extrémního špičkového denního průtoku v období květen až říjen. V balvanitém korytu plném granitových mís a obřích hrnců žije mnoho chráněných a ohrožených živočišných a rostlinných druhů (rak říční, skorec vodní, ledňáček říční, vranka obecná, původní populace pstruha potočního, mnohé druhy lišejníků, kapradin a vzácná přeslička zimní). Realizace projektu DVL by představovala degradaci přírodního a kulturního pokladu Vyšebrodska na komerční masový adrenalinový vodácký kanál. I proto petici s názvem Kam se valí loučovické proudy, která hájí přírodní, historické, kulturní, estetické a duchovní hodnoty jedinečného území Čertových proudů, podepsalo více než půldruhého tisíce občanů.

Požadovaná změna Manipulačního řádu by také znamenala snížení výroby elektrárny Lipno o cca 9 000 MWh; jednalo by se o nenahraditelnou ztrátu potenciálu obnovitelného zdroje s případnými dopady na životní prostředí. Zmíněný objem energie totiž představuje pokrytí roční spotřeby více než tří tisíc domácností. Společnost ČEZ vyčíslila ztráty na desítky milionů korun ročně a navrhovanou změnu v červnu 2015 jednoznačně zamítla. Provozovat současně elektrárnu a komerční projekt DVL je nemožné.

Existuje i nebezpečí bleskového a extrémního kolísání průtoku ve vodním toku s rozptylem od 1,5 do 15 m3/s. Nástup záplavové vlny je nepředvídatelný a mimořádně rychlý; během devadesáti sekund hladina dramaticky stoupne a do čtyř minut kulminuje. Žádný člověk (ani jiný živý tvor) nemá šanci vzedmuté vlně vzdorovat. V balvanitém řečišti se od jara do podzimu pohybují skupinky turistů, cyklistů, rybářů, koupou se tu rodiny s dětmi. Těžko si představit způsob, jak zabránit možným neštěstím při provozování podniku DVL.

Nesmyslné upřednostňování komerčních adrenalinových vodáckých zábav na úkor jiných rekreačních, sportovních, turistických či kulturních aktivit se navíc navrhuje v době, kdy vody v krajině rok od roku kriticky ubývá.

Mysterium Šumava

Se Šumavou a Loučovicemi jsem osudově spojen – první kantorské zkušenosti jsem před třiceti lety sbíral ve zdejší škole pod horou Lučí, na břehu řeky Vltavy. Dnes tu učím děti svých bývalých žáků. Šumavské lesy i poetické vltavské peřeje jsou pro nás stále nenahraditelnou galerií přírody a školou života. Před několika lety mě zasáhlo zbytečné zhroucení loučovické papírny, která místním dávala práci; nevěřícně jsem kroutil hlavou, když ze dne na den zavřeli prosperující pilu v Prokopu. Každý den se bezmocně dívám, jak jsou tisíce stromů z okolních lesů vyváženy za hranice doslova nastojato. Chápu, že ekonomická a sociální situace v Loučovicích není lehká, ale domnívám se, že zamýšlený projekt DVL příliš práce místním nepřinese. Možná zlepší ekonomickou situaci majitelům pohostinství, penzionů a pozemků v okolí řeky, určitě
i developerům.

Nedávno jsem starostovi Loučovic Janu Kubíkovi odpovídal na jeho stesky, že obec postrádá velké turistické atrakce. Připomněl jsem mu množství přírodních, kulturních, historických, technických i duchovních krás a pokladů v bezprostředním okolí obce. Psal jsem o kaňonu Vltavy, skalních útvarech a rozlehlých skalních městech, dvou kamenných mořích a jednom moři šumavském, třech národních přírodních rezervacích, tajemném rašeliništi na okraji zaniklé obce, dvou gotických kostelících na obou březích Vltavy, honosné Porákově vile, zájezdním hostinci Waldschenke a kamenné správní budově papírny Loučovický mlýn, nejvýše položeném hradu v Čechách a také o kulturním a duchovním centru kraje, cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Jen těžko bychom někde jinde v Čechách a na Moravě hledali srovnatelnou obec s takovým potenciá­lem v oblasti turismu, rekreace, sportu i relaxa­ce v přírodě.

Problém však nastává, když si obec vsazená do šumavských hor a lesů zvolí cestu nejbrutálnějších forem „tvrdého turismu“ po vzoru Lipna nad Vltavou – se všemi lanovkami, plechovými tobogány, sjezdovkami s umělým sněhem, satelitními apartmánovými městečky, obřími resorty s wellness centry, stezkami v korunách stromů, chaloupkami na holých pahýlech stromů, obří trampolínou, olympijskými vesničkami, neregulovaným vodáckým průmyslem a hektary betonu, asfaltu a zámkové dlažby. Odstrašujícím případem, kam až by Loučovice mohly dokráčet, je nedávno ukončený olympijský park Rio­Lipno, po kterém zbyly jen hektary vykácených stromů pro budování dalších turistických kapacit a vzpamatovávající se řeka Vltava. Vzniká tak situace, kdy plíživě a nenávratně mizí mysterium Šumava. A to se penězi či strohými ekonomickými kalkuly ocenit nedá. Jsem přesvědčen, že plánované komerční zneužívání řečiště stříbrné Vltavy pro masové vodácké aktivity není
cestou k blahobytu a prosperitě, ale adrenalinovým tobogánem do zničené krajiny, odkud už není návratu.

Autor je učitel.