Zdá se, že vypukla drahošmánie. Jiří Drahoš se stal prakticky ihned po oznámení své kandidatury na prezidenta miláčkem médií a také velké části antizemanovské opozice, která v posledních čtyřech letech nedokázala vygenerovat nástupce Karla Schwarzenberga. Ve srovnání s někdejším šéfem české diplomacie se o názorech bývalého předsedy Akademie věd ví velice málo a občas to vypadá, že by se shodl s kdekým, třeba i se současným hradním pánem. Kromě toho: je v těchto nejistých dobách prozíravé postavit do čela státu člověka s nulovými politickými zkušenostmi? Ačkoliv se současným prezidentem je problém přesně opačný: svůj politický talent a zkušenosti používá dosti odpudivým způsobem. Otázku, zda jsou horší muži bez vlastností nebo ti, již dávají svůj talent do služeb pochybným cílům, zodpověděl už Dante v Božské komedii. Zatímco první poslal do předpeklí, druhé uvrhl hluboko do věčného zatracení. Z literárního hlediska jsou nicméně právě jejich zpěvy daleko zajímavější…