Film 2020 Opuštěná země je natočen v žánru označovaném jako mockument – jde tedy o fikci, jež se tváří jako dokumentární film. Odehrává se v blízké budoucnosti, v níž Ukrajinu po úplném zrušení vízové povinnosti opustí všichni obyvatelé – až na osm lidí. Hlavním hrdinou je kanadský filmař ukrajinského původu, který se rozhodne, že se o těchto vytrvalcích dozví víc. Během své cesty natočí s posledními obyvateli Ukrajiny sérii rozhovorů, v nichž divákům popisují příčiny situace a vysvětlují, proč se rozhodli zůstat. „Mluvící hlavy“ se střídají se záběry opuštěných měst, parků a továren. Proč vlastně všichni odešli, se tak úplně nevyjasní – dávka nadsázky a absurdity je ve filmu příliš velká a fakta do sebe nezapadají.

Ironie i blábolení

Snímek je pozoruhodný především tím, že jednotliví mluvčí ve zkratce vyjadřují různé narativy současné Ukrajiny. Od reality odtržení si kyjevští hipstři nechtějí připustit, že je v jejich zemi něco v nepořádku, a ve svém videoblogu dál propagují kulturu a přírodní krásy Ukrajiny. Starý vědec lituje zániku průmyslových kapacit vybudovaných za dob SSSR. Agresivní separatista s kalašnikovem v ruce zase všude vidí „banderovce“ (ačkoli ti už dávno zmizeli kdesi na Západě). Slovo dostane i poslední ukrajinský prezident, nejvyšší představitel země bez obyvatel. Společnost doplňují postavy spíše humoristické: inženýr vyvíjející v pusté továrně autonomní roboty, omezená účetní, která se zarytou tvrdohlavostí eviduje opuštěný majetek a doufá v návrat státní autority, nebo Číňan, který z pověření Komunistické strany Číny zkoumá zemi a připravuje její kolonizaci. Ne všechny výpovědi jsou však vyrovnané – někdy se zdá, jako by tvůrci prostě zkoušeli, co na diváky zabere, a břitkou ironii tak střídá situační humor či přímo blábolení.

Na věrohodnosti filmu dodávají přesvědčivé výkony známých ukrajinských herců a moderátorů. Role prezidenta se například ujal novinář Andrij Kulykov, který na konci dubna moderoval debatu ukrajinských prezidentských kandidátů na stadionu v Kyjevě. Režisérem i scenáristou v jedné osobě je mladý filmař Kornij Hrycjuk z východoukrajinského Doněcku, pro nějž je fiktivní dokument 2020 Opuštěná země prvním celovečerním snímkem.

Příliš mnoho historie

Film divákům nenabízí žádné odpovědi, spíše si nezávazně pohrává s různými pohledy na téma, které je pro Ukrajinu velice aktuální. Podobně jako obyvatelé jiných východo­- a jihoevropských států Ukrajinci skutečně masově odcházejí do zahraničí. Velkým přínosem snímku je také ironický nadhled. Ukrajinští filmaři, kteří jsou v posledních letech i díky státní finanční podpoře nebývale aktivní, totiž jinak raději zpracovávají hrdinské látky z historie – z poslední doby uveďme Kruty 1918 (2019), zobrazující epizodu zoufalého odporu zmobilizovaných kyjevských studentů proti postupujícím bolševickým jednotkám, či dramatický příběh povstání Ukrajinců v sovětském gulagu Červený (Červonyj, 2017). Heroický obraz minulosti doplňují válečné filmy ze současnosti, například Kyborgové (Kiborhy, 2017), pojednávající o ukrajinských vojácích bránících doněcké letiště, či spotřební komedie jako Swingeři (Svinhery, 2018). Pokud se ve filmu už objeví motiv pracovní migrace, bývá – tak jako v nepříliš zdařilém snímku Hnizdo horlyci(Hrdliččino hnízdo, 2016) – pojat spíše v sentimentálním duchu. Hrycjukova provokativní dokumentární fikce, natočená zcela bez státní podpory, ale dává naději, že nastupující generace filmařů bude v hledání témat odvážnější.

Autor je ukrajinista a překladatel.