close search

Láska k příběhům

Debut Sarah Perryové

Ve své románové prvotině Po mně potopa se Sarah Perryová nepokouší tolik o společenský přesah jako v případě Nestvůry z Essexu, bestselleru, jenž ji proslavil. Přesto příběh knihkupce, který nenadále prolenoší týden v podivuhodném domě plném záhadných postav a tajemství, čtenáři skýtá nejedno potěšení.

Postavy, které se za všech okolností drží zdravého rozumu, nejsou vždy v příbězích těmi nejvítanějšími společníky. V románu Po mně potopa (After Me Comes the Flood, 2014), prvotině Sarah Perryové, autorky bestselleru Nestvůra z Essexu (2016, česky 2018; recenze v A2 č. 26/2018), se zdá, že protagonista i jeho společníci neustále balancují na tenké hranici mezi všedností a šílenstvím. Starý mládenec John Cole jednoho dusného letního jitra zavře své pusté knihkupectví a bez velkého rozmýšlení vyrazí za bratrem na venkov. Cestou spatří zdechlého holuba, uslyší dětskou písničku s tklivým nápěvem a navzdory tomu, že „moudřejší člověk by asi pochopil, že výlet stihlo prokletí“, cosi ho ponouká, aby opustil své jistoty a svou pragmatičnost.

 

Špatná znamení

Perryová nadále využívá hned několik literárních motivů, témat a žánrů – hlavní hrdina je kvůli nesnázím s autem nucen zaklepat na dveře prapodivného domu, kde se to hemží špatnými znameními. Pokroucené sluneční hodiny ukazující dvojí čas, uschlé květiny, ďábelsky vyhlížející kočka a k tomu všemu dívka, která protagonistu vítá jménem jako očekáváného hosta a naznačuje, že dům obývají další osoby. „Všechno to působilo tak absurdně a jako z románu, že jsem se rozesmál,“ pomyslí si John, ale smích se střídá s obavami. Tajemná budova s obrázkem přísného puritána a deník, který si John začne psát, evokují gotické romány, střet známého a neznámého vyvolávají vzpomínky na iniciační motivy v Kafkově Zámku, Perryová s gustem cvičí čtenáře v jeho povědomí literární teorie, avšak nikdy nesklouzne k nepůvodnosti. V druhém románu Nestvůra z Essexu se jí podařilo nahlédnout konec devatenáctého století prostřednictvím osudů veskrze moderní ženy, jež opouští manželství i město, aby na venkově holdovala své vědecké vášni, ale našla i nečekaná přátelství. V příběhu Cory Seaborneové však vystupovaly též další postavy, které v duchu kritickorealistického vyprávění dokreslovaly ambivalence tehdejšího společenského pnutí. Debut je o poznání sevřenější, až na výjimky se děj trvající jeden týden odehrává v domě a přilehlé zahradě či přehradě a Perryová se zaměřuje spíše na charakteristiku postav a práci s intertextualitou, než že by se pokoušela o společenský přesah.

 

Lenošivá existence

V jednotlivých dnech se střídají části psané ich­-formou, tj. z perspektivy protagonisty, a er­-formou. V nich se jednak vyjevují drobné rozpory v tom, co John dělá a píše, ale také se odhalují osobní historie zbylých obyvatel domu – hromotlucké Hester, bývalého pastora Elijaha, seladona Walkera, krásné pianistky Evy, zpola dospělé Clary a jejího bratra Alexe. Počáteční nedůvěra zmizí a John tráví čas s ostatními, jejich dolce far ­niente ale nikdy netrvá dlouho – zasahují do něj rozzuřené ženy se štěkajícími psy, závažná obvinění, poznámky o sdílené minulosti i anonymní dopisy. Lenošivá existence se může každou chvíli proměnit v noční můru podobně, jako se přehrada v zahradě může podle Alexe nenadále protrhnout. V pečlivě vykreslené atmosféře plné senzorických vjemů, barev, vůní a zvuků přírody se mnohdy objeví nevyřčené nebezpečí, přítomnost toho, o čem se nemluví. John je postupně zasvěcován do tajemství ostatních a jako ve správném iniciačním románu rozkrývá pod pohledem druhých i zákoutí vlastní duše. Stává se zároveň svědkem, účastníkem i vyšetřovatelem zvláštních událostí, v pasážích psaných ich­-formou a v deníku si ukládá přijít jim na kloub a zdůrazňuje tajemnou atmosféru, jež ho bezprostředně obklopuje. Ze životem znaveného knihomola je náhle aktivní člověk, kterého druzí potřebují a který nakonec i jednu záhadu rozluští. A ne náhodou je ono tajemství svázáno s literárním dílem. Staroanglická poema z devátého století Wulf a Eadwacer, která je vyprávěna ženou, jež byla zřejmě unesena kýmsi zvaným Eadwacer a trápí se nad ztrátou partnera či dítěte jménem Wulf, je klíčem ke vztahům některých obyvatel domu. Vztahům, které v sobě nesou dílem lásku i majetnickou touhu.

 

Psát a nechytračit

Tenze, která se po sedm dní střádá, vykypí v závěrečné kapitole, která již od počátku upomíná na biblickou metaforiku a motiv potopy světa. Šestého dne přichází katarze, je odkryto cosi shnilého, přichází toužebně očekáváný déšť, a jak název napovídá, v životě Johna Colea již nic nebude jako dřív. Tak by tomu snad mohlo být v nepříliš originálním románu, nikoli však v textu Sarah ­Perryové. Obě její česky vydané knihy dokládají, že autorka je nejen důkladně obeznámená s literární historií a konvencemi, ale dokáže obojí tvůrčím způsobem přetavit v překvapivý tvar. Čtenář se nakonec cítí trochu jako samotný John Cole – vchází do prostoru, který je mu současně blízký i cizí, setkává se s postavami, jež jsou na první pohled lehce vyšinuté, a cítí, že díky typologii charakterů ví víc než ony samy. Ale nakonec zjistí, že jeho znalost literatury mu porozumění ne zcela usnadňuje – očekává totiž něco, co se stát může, a nemusí.

Sarah Perryová nepíše texty využívající postmoderní postupy samoúčelně, nechytračí a neztrácí ze zřetele význam konkrétního žánru či motivu pro daný román. Díky rozmanitosti přítomných prvků jsou však její romány doširoka otevřené interpretacím a čtenářské zvídavosti. V rozhovoru pro nakladatelství Serpent’s Tail autorka v souvislosti se svým debutem zmiňuje inspiraci bohoslužbami, které hojně navštěvovala v dětství. Tvrdí, že jí utkvělo, jak často se objevovalo slovo láska v různých významech – a to se stalo jedním z motivů románu Po mně potopa. Láska je bezpochyby významná pro samotné postavy, ale jednou z jejích podob je očividně i potěšení, s nímž konstruuje své příběhy i sama Sarah Perryová.


Sarah Perryová: Po mně potopa. Přeložil Rani Tolimat. Argo, Praha 2018, 256 stran.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články


Co je poezie?

V návaznosti na minirecenzi sbírky Dominika Bárta