Druhé město 2020, 334 s.

Někdejší emigrant, pozdější diplomat a nynější překladatel a publicista Martin Daneš se při psaní svého románového debutu pustil do nelehkého úkolu: podat umělecký obraz posledních let Karla Poláčka, tedy roky 1939 až 1945, kdy byl prvorepublikový prozaik nucen čelit nejen nacistické mašinerii, ale též trablům v soukromém životě, zapříčiněným mstivou manželkou, od níž doslova utekl. Po dvou dekádách nešťastného manželství si našel partnerku, s níž si rozuměl intelektuálně – židovskou právničku Doru Vaňákovou. Danešův zájem o Poláčka je dlouhodobý, což je patrné jak z jeho francouzského překladu nejznámějších próz Muži v offsidu a Bylo nás pět, tak z pečlivého studia pramenů a především Poláčkovy jazykové komiky. Nutno konstatovat, že nápodoba prozaikovy mluvy se Danešovi povedla jedinečným způsobem, a vskutku se nelze ubránit dojmu, že na stránkách románu ožívá jak samotný prozaik, tak tradice ironického humoru a nadsázky typická pro intelektuální elitu první republiky. K větší autentičnosti využil autor některé Poláčkovy texty či výjevy z nich. Moment spisovatelovy tragické smrti (jejíž okolnosti nejsou známé, avšak Danešova verze je velmi pravděpodobná) autor vylíčil prostřednictvím pasáží z románu Vyprodáno, kde vystupuje Poláčkovo alter ego Jaroslav Štědrý. Rozsypaná slova jsou zdařilý biografický román, který ani ve vypjatých momentech nesklouzne k sentimentu, pietě či patosu. Otázka, kterou recenzent poláčkolog není schopen zodpovědět, zní, zda podobné nadšení budou sdílet čtenáři Poláčkova osudu neznalí.