Větrné mlýny 2022, 200 s.

David Zábranský není jen neúnavný autor, literární „konzervativec“ a voyeur obyčejného života z nadhledu „vyšších principů“, ale také vystudovaný právník. Tuto část své osobnosti se rozhodl zužitkovat v poslední próze O jednom zachraňování života s podtitulem Monolog ústavního právníka a ex­-sociálního demokrata. Text sestává z podrážděného myšlenkového proudu stárnoucího muže, kterého nedokázalo zušlechtit ani vzdělání, a kromě právních výkladů se tak soustředí na to, aby přestal milovat vlastní dceru: „Stačilo si vzpomenout na mámu, a s láskou k dceři byl konec.“ Tato lidská karikatura během covidové izolace konečně sebere odvahu a vyšle do světa své apely, trápení a komplexy. Od předchozího románu Republika se poslední Zábranského dílko svou intonací a patosem liší opravdu jen nepatrně. Posouvá se sice v čase a prostoru, obsahuje výrazně méně postav, avšak autorova tvůrčí metoda zůstává neměnná. Zábranský urputně hromadí naštvané komentáře z hospod a sociálních sítí, opravuje v nich pravopis a snaží se této směsici dát podobu příběhu. Výsledek pak vyplivuje na papír. Pokud se snad letos vydaným monologem pokoušel o politickou satiru, pak jako autor selhal na celé čáře. Opakování všem známých trapných výroků a ňoumání se v bezvýznamnosti evidentně není správná cesta – mnohem spíš jde o ukázku Zábranského neschopnosti vytvořit něco smysluplnějšího než další parodii na literární text.