Od rozpadu Československa – státu, v němž se mnozí z nás narodili – uběhlo třicet let. Pro některé z těch starších zůstává rozdělení nezhojenou ranou, třicátníci a čtyřicátníci možná nostalgicky vzpomínají na dvojjazyčné vysílání Československé televize a třetina lidí společný stát Čechů a Slováků zná už jen z vyprávění. V každém případě platí, že politickým rozhodnutím vládnoucích garnitur nebyly vztahy mezi oběma národy zcela zpřetrhány, jakkoli se za východní hranici díváme méně, než bychom mohli a měli, a – přiznejme si – obvykle tehdy, když si chceme potvrdit svou úroveň (nevraždí se u nás novináři!), nebo si naopak závistivě povzdechnout, jak je možné, že nás Slovensko v tom či onom předběhlo (třeba přijetím eura nebo zvolením prezidentky). Číslo, které držíte v ruce, je alespoň symbolickým znovusjednocením, byť pouze na úrovni společného vydání dvou časopisů. Stejně jako při stém výročí vzniku Československa i tentokrát vychází A2 spolu se slovenským Kapitálem. O tom, že jde o spojení zcela přirozené, nejlépe vypovídá skutečnost, že obě redakce plánovaly totéž téma nezávisle na sobě. Ostatně i naše dlouhodobé partnerství ukazuje, že někde čilá česko­-slovenská spolupráce stále ještě existuje. A jak napovídá rovnoměrný poměr stran, pro český paternalismus tentokrát nebylo místo. Obě redakce dostaly stejný prostor a zvolily si vlastní přístup k věci. V době, která přeje spíše stavění zdí, jež neoddělují jen státy, ale často vedou i skrze společnost, tak pomáháme udržovat pomyslný kulturní most mezi oběma zeměmi.