Argo 2022, 208 s.

Překladatel Jindřich Vacek předloni zaujal prozaickým debutem Zajatci Pána bouří, historickou detektivkou, odehrávající se mezi severoamerickými indiány Kvakiutly. Antropologické zázemí má i kniha Tři muži na Titaniku, v níž se detektiv Sanders snaží nalézt vraha tří policistů, o němž ví jen to, že na Titaniku cestuje sám první třídou a pravděpodobně má irské příjmení. Případ má se zápletkou první Vackovy prózy společné i rámcové okolnosti, popírající klasické detektivní schéma. Konec pátrání si každý čtenář může snadno vydedukovat z tragického osudu „nepotopitelného“ plovoucího paláce. Příběh se odvíjí především v rozhovorech, které s podezřelými i dalšími spolucestujícími vede Sanders společně s etnografem Johnem Cedrikem, jenž má za úkol seznámit ho s luxusními prostory a dobrými mravy první třídy. Z dopisů, jež Cedrik adresuje své platonické lásce, se dozvíme spoustu zajímavostí o předmětu jeho zkoumání: zabývá se institucí manželství u různých národů světa. Všechny stopy se ukazují jako liché, týden, který má Sanders na nalezení vraha, rychle ubíhá a za detektivovou bezmocí jako by se skrývala autorova škodolibá hra se čtenářem, kterou vtipně dovrší v poslední větě knihy. Salonní společenské konverzace odrážející osudy a záliby cestujících, popisy krácení dlouhé chvíle na lodi i postupné směřování ke katastrofě svědčí o detailním nastudování dramatické historie Titaniku. Napínavé okamžiky nakonec nezažijeme při hledání úkladného vraha, ale na posledních čtyřiceti stranách, při líčení posledních chvilek největšího zaoceánského parníku své doby.