Přeložili Petr Kotrle, Irena Přibylová a Olga Machačová

Argo 2022, 736 s.

Série o Zeměmoří je dnes už klasika přesahující žánrové škatulky fantasy nebo young adult. Romány Ursuly K. Le Guinové byly ve své době progresivní v tom, jak zacházely s genderovými rolemi, jak nahlížely problémy spojené s uspořádáním společnosti či jak v nich byla pojímána magie. Zároveň jsou to ale stále knihy v mnoha ohledech podmíněné dobou svého vzniku. Obří svazek Velká kniha Zeměmoří, který obsahuje první čtyři romány z let 1968 až 1972, je cenný nejen tím, že sérii znovu vrací na knižní pulty. Vyplatí se věnovat mu pozornost i proto, že obsahuje skvělé autorčiny doslovy ke každému dílu, napsané s velkým časovým odstupem. Le Guinová v nich popisuje své postoje k různým tématům, ale také to, jak je později přehodnocovala. Věnuje se svému přístupu k tvůrčímu psaní nebo významu magie ve světě svých románů a připomíná také, jak velký problém pro mnohé vydavatele představoval fakt, že obyvatelé Zeměmoří mají tmavou pleť – hlavně v souvislosti s ilustracemi na obálkách. Opakovaně se vrací ke svému pojetí ženských postav, a to zejména v pozdějších dílech. Můžeme tu sledovat, jak se postupně mění a vyvíjí autorčin pohled na feminismus, zčásti souběžně s tím, jak se proměňovalo feministické hnutí. I díky doslovům tak stojí za to si čtveřici relativně krátkých románů přečíst, klidně i poněkolikáté.