„Druhého března 2022 ve Voroněži neznámá osoba rozbila skleněnou nádobu s hořlavou kapalinou o dveře vojenského registračního a náborového úřadu, poté ji zapálila a utekla.“

„V noci na 18. května 2022 se stalo terčem útoku vojenské náborové středisko ve městě Ščolkovo poblíž Moskvy. Dvě kanceláře byly vážně poškozeny, včetně archivu s údaji branců.“

„Na konci června 2022 neznámí ­útočníci demontovali kolejnice na železniční trati vedoucí k vojenskému skladu zbraní a munice u města Kiržach ve Vladimirské oblasti.“

Tak vypadají zprávy z Ruska na nezávislých, zpravidla anarchistických webech a sociálních sítích. Ať tyto akce provádějí jednotlivci nebo se k nim hlásí například Bojová organizace anarchokomunistů (BOAK), mají jedno společné – snaží se poškodit struktury spojené se státní represí a válkou, ale neohrozit žádné civilisty.

Diverzní akce a represe

V Rusku začaly protesty proti válce hned po napadení Ukrajiny a nezávislý mediální projekt OVD­-Info jich do této chvíle eviduje více než devatenáct tisíc. Protestní shromáždění, individuální piketové akce, používání barev ukrajinské vlajky, petice, protiválečné aktivity na sítích… Někteří anarchisté navíc přišli s heslem „Slovo kulku nezastaví“ a vyzvali k radikalizaci odporu. První vlna radikálních přímých akcí se zvedla bezprostředně po invazi, druhá na podzim, když Putin vyhlásil mobilizaci. Muži a ženy nejrůznějšího věku a profesí vyrábějí a házejí molotovy. A pokud jsou jejich přímé akce namířeny proti vojenským kancelářím a odvodním střediskům, nejde jen o manifestační útoky, protože v Rusku nefunguje elektronická databáze branců. Spálit papíry tak znamená ochromit odvody. „Cílem bylo zničit archiv s osobními spisy branců. Doufám, že neuvidím své spolužáky v zajetí nebo na seznamu mrtvých,“ uvedl Kirill Butylin, který zapálil vojenskou kancelář v Luchovicích. Ovšem spálit tu správnou místnost v budovách vojenských středisek se zdaleka ne vždy podaří.

Zvláštní kapitolou odboje jsou diverzní akce na železnici. Hlásí se k nim partyzánské skupiny, jako jsou Zastavme vagony, BOAK nebo Svoboda Ruska. Skupiny podléhají přísné konspiraci a svou činnost pečlivě plánují. Jejich cílem je co nejvíc paralyzovat vojenskou přepravu zbraní a vybavení pro ruskou armádu na ukrajinské frontě. Vybírají si výhradně jednokolejné tratě vedoucí k vojenským zařízením, po kterých nejezdí žádné osobní vlaky. Přerušují koleje, odklánějí výhybky, vypalují reléové skříně na trati, zapalují cisternové vagony s palivem. Takových sabotáží provedli železniční partyzáni během válečného roku zřejmě zhruba tři sta, na sociálních sítích jich s fotografiemi a prohlášeními zveřejnili pětinu.

Od 29. prosince 2022 podle nových zákonů hrozí za přípravu a realizaci diverzí a sabotáží doživotí. Od úspěšně vykonstruované kauzy údajné teroristické organizace Síť, kterou před pěti lety stvořila FSB z několika anarchistů, teď navíc není pro ruské represivní orgány žádný problém odsoudit za terorismus prakticky kohokoli. V srpnu 2022 tak například FSB vyslýchala kvůli podezření z účasti na železničních sabotážích 78letou Světlanu Orlovovou, babičku anarchisty, kterého mají už léta na černé listině.

Za loňský rok bylo v souvislosti s protiválečnými akcemi zatčeno více než jednadvacet tisíc osob, obžalováno přes čtyři sta, z toho dvaadvacet přímo z terorismu. Ostatní čelí obvinění z šíření falešných zpráv (např. označení „speciální operace“ na Ukrajině za válku), z vandalismu a poškozování majetku (malování protiválečných hesel, ničení propagandistické válečné reklamy apod.) nebo z telefonického terorismu. Bylo zablokováno na dvě stě tisíc internetových stránek, naplno běží preventivní zadržování osob i na základě dat ze systému rozpoznávání obličejů v bezpečnostních kamerách v moskevském metru a jinde.

Všechny akce jsou důležité

Výše zmíněná statistika odporu je působivá, ve společnosti nicméně ve vztahu k mobilizaci nebo samotné válce převládá apatie či lhostejnost. Během posledních více než dvaceti let ruský stát vyvinul enormní úsilí, aby v zemi zadusil potenciál pro úspěšný vzdor vůči dění minulých let, jako byla anexe Krymu a invaze na Donbas v roce 2014 a loňská invaze na Ukrajinu.

V Rusku stejně jako všude jinde musíme koncepčně oddělovat lid a jeho kulturu od státu a hledat stopy boje za svobodu během celé jeho historie. Protože tváří v tvář všem autoritářským režimům a útlaku vždy stojí proud odporu, třebaže velmi malý. Úkolem každé společnosti je hledání tohoto proudu, jeho oživování a posilování. I proto si mnozí Rusové uvědomují vlastní politickou sounáležitost a stejně jako více než 190 národností žijících v zemi si představují jinou budoucnost než Putin a jeho vláda. Rusové si kladou otázky o vlastním koloniálním a imperiálním dědictví a potomci národů kolonizovaných ruským státem během stovek let objevují nové horizonty sebeurčení a přehodnocení vlastního postavení. Všichni promýšlejí novou budoucnost a tento proces se už nedá zastavit.

I proto bychom výše uvedená čísla měli brát jako absolutní, nikoli relativní údaje. A jak vzkazuje BOAK: „Pokud jde o Rusko, věříme, že všechny akce, ať už mírové, bojové, symbolické či informační, jsou velmi důležité. Porážka Ukrajiny by znamenala triumf nejtemnějších reakčních sil v Rusku, jeho konečnou přeměnu v neostalinský koncentrační tábor s neomezenou mocí FSB a totalitní ortodoxní imperiální ideologií. Na dobyté Ukrajině by zanikly veškeré zbytky občanské společnosti a politických svobod a zpochybněna by byla samotná existence ukrajinské kultury. Pokud však bude poraženo Rusko, nevyhnutelně nastane krize Putinovy moci a zlepší se revoluční perspektivy. Volba mezi těmito alternativami se anarchistům zdá být jasná. Pro nás ve východní Evropě je to každopádně mnohem naléhavější než nezávazné argumenty o geopolitických hrách USA a NATO, které raději přenecháme Putinovým propagandistům.“

Autoři jsou spolupracovníci redakce.