Časy, kdy filmy o dospívání patřily na okraj velkých festivalů a do zvláštních sekcí, jsou očividně za námi. Po skončení covidové pandemie si „coming of age“ dramata začala razit cestu do hlavních soutěží. Snímek Lucase Dhonta Blízko (Close, 2022), který pojednává o tenké hranici mezi kamarádstvím a láskou i mezi teenagerovskou idylou a tragédií, získal předloni Grand Prix, tedy druhou nejdůležitější cenu festivalu v Cannes. V témže roce ovládl vedlejší sekci Un Certain Regard „streetcastingový“ titul Les Pires (Ti nejhorší, 2022) režijního dua Lise Akoka a Romane Gueret: pozoruhodná metareflexe způsobu, jakým filmaři pracují s dětmi ze sociálně problematických lokalit. Loni zase Un Certain Regard opanovala prvotina Jak mít sex (How To Have Sex, 2023), v níž Molly Man­ning Walker ohledává tenké hranice intimity a nenápadné formy sexuálního násilí.

Zatímco evropská vlna sociálních dramat všedního dne působí už trochu vyčerpaně, díla o dospívání přinášejí novou energii spojenou především s neherci, které filmaři a filmařky nacházejí přímo v prostředí, o němž chtějí vypovídat. Pátrá se po autenticitě, přirozenosti, obyčejných příbězích, výmluvnosti, zarputilosti, ale i po nostalgické zkušenosti dětství, v níž všichni nacházíme společnou řeč.

Letošní ročník festivalu v Cannes byl v tomto ohledu pestrý. Jediným debutem v hlavní soutěži bylo drama Agathe Riedinger s příznačným názvem Diamant brut (Nebroušený diamant). Sled všedních výjevů ze života teenagerky z nižší sociální třídy, která eskapisticky touží po účasti v reality show a na sociálních sítích si úspěšně vytváří image hvězdičky, pohání energie debutující herečky Malou Khebizi. V sekci Un Certain Regard se představil nový film islandského režiséra Rúnara Rúnarssona Ljósbrot (Když se rozednívá). Ten zkoumá skrytý žal a specifickou vztahovou dynamiku v partě hrdinů, kterou zasáhla tragická ztráta kamaráda. Youth Award si z téže sekce odnesla prvotina Louise Courvoisier Vingt Dieux (Proboha), která vychází z režisérčiny důvěrné znalosti života v zemědělských komunitách oblasti Jura a je radostnou oslavou dětské živelnosti i ukázkou typově precizního obsazení. Italský debutant Ju­­lien Colonna představil ve filmu Le Royaume (Království) zvláštní formu teenage gangsterky, která rozpad jednoho ze sicilských mafiánských klanů sleduje z perspektivy dospívající dcery jeho „kápa“. Specifickým druhem „coming of age“ žánru je také vizuálně uhrančivý animák Flow od Gintse Zilbalodise, baladický příběh o kotěti, které se ve fantaskním světě zasaženém potopou učí důvěře i nelítostným pravidlům života a smrti.

Sekce Týden kritiky nabídla další dva pozoruhodné evropské příspěvky k tématu. Debutující Antoine Chevrollier ve snímku La Pampa vytvořil špinavější a vypjatější obdobu zmiňovaného Dhontova titulu Blízko, tentokrát z prostředí vesnického motokrosového klubu, v němž nedobrovolný coming out jednoho z hrdinů odstartuje velmi bolavou a tragickou sérii událostí. Nenápadným vrcholem filmů o dospívání byl debut talentovaného belgického režiséra Leonarda Van Dijle Julie Zwijgt (Julie je zticha), soustředěný psychologický portrét nadané tenistky, jež tiše zpracovává traumatický vztah s problematickým trenérem. V mnohém připomíná snímek Dalva, který se v Týdnu kritiky objevil předloni (uveden byl i na festivalu v Karlových Varech). Oba tituly sledují téma zneužívání z pozice oběti, která ho nemusí prožívat jako výhradně negativní zkušenost, protože nechápe podstatu mocenské hry, do níž byla zatažena. A oba filmy představují v psychicky náročných rolích ohromující herecké talenty, Zeldu Samson a Tessu Van den Broeck.

Nastupující generaci evropských filmařů v Cannes charakterizuje skromnost, důraz na všednost a malé věci, promyšlená práce s neherci, energie čerpaná z vnímavého zachycení sociálního prostředí i návrat do zdánlivě bezpečné náruče dospívání, v němž se všechny příkopy, úzkosti a tenze, kterými jsme obklopeni, teprve formují.

Autor je ředitel distribuční společnosti Artcam.