CD, Voxi 2023

Mladá česká spisovatelka a dramatička Hana D. Lehečková na sebe upozornila už knihou Svatá hlava, za niž v roce 2020 získala Ortenovu cenu. Ve svém zatím posledním románu, nazvaném Poupátka, který loni vyšel také jako audiokniha načtená Marthou Issovou, využila vlastní nepříjemné zkušenosti z dětského divadelního kroužku na malém městě. Ten románový funguje bezmála jako sekta. Vedoucí Mirek dětem v kroužku vštěpuje, že jim soubor musí být dražší než rodina a o tom, co se v něm děje, nesmějí nikde mluvit. A není divu. Podařený vedoucí totiž obtěžuje dospívající dívky a s těmi o trochu staršími, „nejnadanějšími“, dokonce spí. Rodiče však mají v Mirka bezmeznou důvěru, takže jejich ratolesti ani nenapadne jim něco říkat, protože by jim stejně nikdo nevěřil. Děti jsou navíc vystaveny i dalším problémům, třeba rozvodu rodičů. Lehečkové vyprávění ale není jen obžalobou pedofilního jedince a netečné společnosti. Ukazuje i to, že divadelní soubor je jedním z mála úniků z maloměstského prostředí, který pro mladé lidi existuje. Issové přednes se ke knize skvěle hodí. Svým hlasem dokáže dobře vystihnout naivitu dospívající dívky a zachytit její rozpaky, ať už se týkají podivného chování vedoucího nebo vztahů s dalšími dívkami. Román Poupátka má poměrně blízko k Paměti dívky Annie Ernaux. Hrdinky obou děl tápou v roli přisuzované ženám: přitahují pozornost mužů, ale nevědí, co je vlastně normální a komu mohou věřit. Lehečkové text je ale zároveň povzdechem nad situací na českém maloměstě, kde jsou lidské osudy předem narýsovány.