Žena stojí se založenýma rukama a dlouze hovoří. Kamera ji sleduje zblízka, skoro jako by šlo o divadelní zkoušku. Jenže nakonec přichází střih a záběr na tu, jíž je emotivní řeč adresována. Posléze ke stolu přisedá třetí žena a v slzách pronese: „Na chvilku otevřel oči.“ Úvodní scéna dramatu Jeho tři dcery jasně naznačuje, že nový snímek amerického režiséra Azazela Jacobse bude stát na citových proměnách trojice protagonistek, jež se starají o umírajícího otce. A právě to, jak jemně a suverénně filmař stylizuje komorní drama, jež by snadno mohlo sklouznout k patosu či přílišné upovídanosti, z něj činí snímek hodný pozornosti.

Filmy o umírání a o dysfunkčních rodinách představují jednu z nejvíce „trendujících“ festivalových kategorií – a Jacobs ve vyprávění ze stísněného manhattanského bytu, kde se většina děje odehrává, našel způsob, jak obě témata funkčně spojit. Sestry Katie, Rachel a Christina jsou zcela rozdílné, jak je zřejmé už z úvodního dialogu, jenž připomíná spíše tři mimoběžné monology, doprovázené zcela odlišnou řečí těla. Katie je nejstarší a chce mít situaci pod kontrolou, i když je zřejmé, že sem ze svého brooklynského bytu v poslední době zavítala jen sporadicky. Rachel v bytě už dlouho bydlí a o otce se stará, ačkoli není jeho biologickou dcerou a ačkoli jejich soužití donedávna stálo na společném sledování fotbalu a zálibě ve sportovních sázkách, a rozhodně ne na obstarávání věcí spojených s blížícím se skonem. Nejmladší Christina musela přiletět z největší dálky a ze všech tří působí nejkřehčím dojmem.

Jacobs jen pozvolna dávkuje divákům potřebné informace – jak o stavu otce, kterého po většinu filmu nevidíme, tak o příčinách odcizení ústřední trojice. Roli tu hraje rozdílnost povah, staré či domněle hrozící křivdy, ale také rozdílné finanční zázemí. Rachel žije ze dne na den a nonstop kouří marihua­nu – tím spíš, čím otravněji se chová Katie. A co vlastně prožívá lehce snobská Christina, se dozvídáme jen velmi pozvolna. Jeho tři dcery ukazují blížící se úmrtí v rodině jako událost, která vybízí ke společnému truchlení, ale nemusí nutně stmelovat. Snímku se daří držet na uzdě hrozící citový velodrom, naopak mnohdy stojí na tom, co není vyřčené. A také docela civilně zkoumá paradoxy spojené s některými procedurálními náležitostmi, jako je třeba podpis prohlášení, že se dotyčný nepřeje resuscitaci v případě zástavy srdce.

Film měl premiéru na festivalu v Torontu, kde ho koupil Netflix, a je tak jedním z mnoha arthousových děl, která se dnes do kin mimo festivalové projekce vůbec nedostanou a končí rovnou na online platformách. V souvislosti s tímto faktem často znějí cinefilní plačky nad tím, že videotéky deformují filmařské prostředí a odsuzují drobnější artovky k tomu, aby skončily v odlehlých zákoutích Netflixu a dalších služeb, kde si je dohledají jen ti nejzapálenější diváci. Není však právě Jacobsův film příkladem díla, které na platformy patří?

Jeho tři dcery jsou oním vkusným, lehce nadprůměrným artovým mainstreamem, jenž stojí na subtilních hereckých výkonech a citlivém budování napětí. Dotýká se podstatných témat a lze v něm snadno hledat vlivy osvědčených veličin komorních vztahových dramat, od Čechovových her po Bergmanovy snímky. Autor je potomkem experimentálního filmaře Kena Jacobse, jehož dílo stálo na práci s found footage a různých formách manipulace s audiovizuálním materiálem. Jeho syn je typickým představitelem současné americké indie kinematografie a vlastně dělá něco podobného. Přetváří a rekontextualizuje známé tropy nezávislé filmařiny. Jeho novinka zkoumá, co tvoří či přetrhává rodinná pouta a autor se při tom vyvaruje mnohých klišé, ale přece jen nedosahuje kvalit filmařů typu Hirokazua Koreedy, kteří na literární i filmové tradice navazují s mnohem větší lehkostí i originalitou a umějí do pletiva mezigeneračních a dalších vztahových konstelací vměstnat bohatší škálu témat.

V době, kdy stále narůstá festivalový provoz a s tím i počet středně­- či nízkorozpo­čtových titulů, jsou možná právě Netflix a spol. ideál­ním místem, kde mohou podobné snímky skončit. Aby nemusely marně dobývat prostory jednosálových kin.

Jeho tři dcery (His Three Daughters). USA 2023, 101 minut. Režie a scénář Azazel Jacobs, kamera Sam Levy, hudba Rodrigo Amarante, hrají Natasha Lyonne, Elizabeth Olsen, Carrie Coon, Jovan Adepo, Jay O. Sanders ad.