Vydávání a prodej knih ze své podstaty nemohou být ekologické podnikání. Na výrobu konečného produktu se spotřebuje množství dřeva a ekologickou stopu za sebou zanechává i jeho distribuce a prodej. Lze samozřejmě využívat šetrnější způsoby dopravy nebo rozesílat objednávky méně často, ztlumit v knihkupectvích termostat a používat LED žárovky. Ale i když všechny tyto kroky mohou skutečně omezit ekologické škody, nevyřeší zásadní problém: každoročně rostoucí produkci knih. Ekologická rozhodnutí jednotlivců mají svou váhu, ale klíčové je chování „velkých hráčů“, a ti se apelům environmentalistických iniciativ zpravidla úspěšně brání. Výrazně pomohla energetická krize, která i větší podniky donutila hledat ekologičtější řešení. Se zajímavým nápadem, který by mohl vést ke zmírnění nadprodukce knih, přišla francouzská Asociace pro knižní ekologii, fungující od roku 2019: pokud knihkupec jeden měsíc v roce přestane nakupovat nové tituly, nejenže jednorázově ušetří peníze, ale také získá čas, který může věnovat péči o knihy, jež už ve svém obchodě má. S nadprodukcí souvisí i téma, o němž se ve slušné společnosti nemluví: skartace knih. V České republice se objem titulů vrácených nakladatelům pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty a velkou část těchto knih čeká likvidace. Jinými slovy, jsou recyklovány na krabice a další užitkové zboží. Někteří menší knihkupci se chlubí číslem okolo pěti procent. To je ideální stav, který je ovšem pro mnohé prodejny nedosažitelný. Velcí i malí hráči knižního trhu jsou uvězněni v tržní ekonomice, což mimo jiné znamená, že snížit výrobu je velmi komplikovaný krok. Jedním z nutných předpokladů omezení knižní produkce je zvýšení transparentnosti mezi jednotlivými účastníky knižního řetězce. Bez něho nelze vytvořit tolik potřebný tlak na nezodpovědné hráče.