Kamera zabírá skrze sklo automobilu francouzskou venkovskou krajinu. Už v této úvodní scéně nového filmu Alaina Guiraudieho Pro smilování! je něco zlověstného – obzvlášť když známe tvorbu tohoto francouzského autora, který se mezinárodně prosadil snímkem Neznámý od jezera (Inconnu du lac, 2013). Guiraudie tehdy svým vyprávěním z nudistické pláže, kde se scházejí gayové, představil méně obvyklou polohu queer kinematografie, kde je homosexualita všudypřítomná, explicitní, a přitom neokázalá, zároveň ale spojená s nebezpečím, násilím a smrtí.

Po dvou tonálně i esteticky košatějších snímcích Stát pevně (Rester vertical, 2016) a Hrdina nikoho (Viens je t’emmène, 2022) se režisér vrací k úspornější poetice svých starších děl. Hrdina Jérémie přijíždí do rodného městečka na pohřeb místního pekaře, pro něhož pracoval, a rozhodne se pár dní zůstat u vdovy Martine. Od prvních okamžiků se zdá, že pro něj bude těžké zapadnout do místní komunity. I když slovo „komunita“ je u Guiraudieho nepatřičné. Tak jako v jeho předchozích snímcích, často situovaných na opuštěný, vybydlený francouzský venkov, i tady žijí spíše osamělí jedinci, kteří se možná tu a tam navštěvují, ale o nějakých silnějších sociálních vazbách nemůže být řeči. Režisér ve snímku Pro smilování! podobně jako v Neznámém od jezera vykresluje svět, který je na první pohled obyčejný, až přízemní, a přitom tu o sebe neustále zakopávají buñuelovská absurdita s hitchcockovským napětím. Od tlumené komiky k erupci násilí tu není daleko. A dusná, homoerotická atmosféra jeho staršího snímku jako by se rozšířila z pláže na celou vesnici.

Výslech ve snu

Jérémie se dohaduje s vdoviným synem, který jeho přítomnost nese nelibě. A také se snaží obnovit vazby s postarším pupkatým sousedem, jenž ve své chalupě pobývá jen v přítomnosti pastisu a rozhodl se pro skromné přežívání bez práce, která tu stejně není. Dalším místním je kněz s přísným pohledem, na dlouho nejunikavější postava celého snímku. Ale záhadní jsou tak trochu všichni. Netušíme, co tu Jérémie hledá, ať už se potuluje lesem, nebo se pouští do interakcí s vesničany. V debatách, hádkách či pranicích, v něž setkání často ústí, je vždy homoerotické napětí, ale nikdy nejde o něco oboustranného, vzájemného, opětovaného. Naopak, vládne tu atmosféra podezřívavosti.

Guiraudie tuto atmosféru posiluje tím, že osekává celý prostor na několik postav, jako by vesnice a přilehlé okolí byly jen pódiem pro jejich setkávání či rozepře. Postavy se až divadelně zjevují „na scéně“: uprostřed lesů Jérémie pravidelně potkává kněze, který v tu nejméně vhodnou chvíli vychází odkudsi zpoza stromů s košíkem plným hub, a podobně se jakoby odnikud objeví četníci, když dojde k násilnostem a zápletka nabývá thrillerových poloh. Jenže Guiraudie nikdy nerozehrává dramatické tenze, které by přesáhly jednotlivou situaci, a scény ukončuje bez pointy, nebo je nechává vyznít absurdně, jako když četníci přicházejí v noci k Jérémieho posteli a vyslýchají ho ve snu.

Svět kradmých pohledů

Guiraudie navazuje na řadu autorů evropské kinematografie. Neokázalost thrillerové linky připomíná úsporné vypravěčství Clauda Chabrola, jeho politické a queer smýšlení může upomenout na Piera Paola Pasoliniho, vykreslení izolovaného venkova obývaného záhadnými jedinci není nepodobné Brunu Dumontovi. Jenže snímek Pro smilování! zároveň zůstává při zemi, tlumí absurditu, komiku i detektivku, nechce být excentricky podivný. Vrcholem bizarnosti je tu výskyt smržů na podzim, ale i ten má svůj symbolický rozměr.

Dějištěm příběhu je zapomenuté, zlověstné místo, které je spíše vězením než domovem. A podobně hledí tvůrce na své postavy i na samotnou homosexualitu. Je něčím trochu nepatřičným, ale také všudypřítomným. Moc se o ní nemluví, ale také nikoho neděsí. Je zjevné, že nejde o veristický obraz, ale o to výmluvnější je pohled do tohoto světa plného kradmých pohledů, kde být queer není samozřejmé, naopak je to nebezpečné. Ne však kvůli zločinům z nenávisti, ale proto, že je mnohem obtížnější najít rovnocenné vztahy. Jakkoli Guiraudieho novinka může nespravedlivě spadnout do ranku festivalových žánrových hříček, její politický rozměr je intenzivnější než u mnoha děl, která se snaží zachytit queer zkušenost realisticky.

Pro smilování! (Miséricorde). Francie, Švýcarsko, Portugalsko 2024, 102 minut. Scénář a režie Alain Guiraudie, kamera Claire Mathon, hudba Marc Verdaguer, hrají Catherine Frot, Jean­-Baptiste Durand, Félix Kysyl, Jacques Develay ad. Premiéra v ČR 5. 12. 2024.