close search

Až rozrazíme hradbu kulis

Citlivý pozorovatel přírody, nesmlouvavý posuzovatel marného lidského pachtění, hédonik i skromný zastánce těch nejposlednějších. To vše je Vít Kremlička ve svých nových básních, v nichž ovšem zůstává především vtipným a trochu potměšilým bardem, který si rád hraje s jazykem i okolním světem.

Dávná báj

Možná máš propálený kotel

možná ještě jednu plavbu vydrží

Tak opusť tenhle hotel

kde tě nic nedrží

 

Před sebou obzoru čáru

zvlněný je a ztracený

Zahvízdej a vypusť páru

žádný život není bezcenný

 

Možná poslední plavba

ale to se neříká

Kdesi klíčí osudu sadba

tebe se osud netýká

 

 

Lednice důchodců prázdnotou zejí

Lednice důchodců prázdnotou zejí,

jen občas lahváč, salám, brambory a zelí,

případně kořalka, vejce a sádlo,

mražené kuře, co mrazem padlo,

a nebyl, kdo by ho zahřál nešťastné v náručí;

už jenom v pekáči žárem zaskučí…

 

… až nadejde čas na testament

odkáži lidu kafe a fernet, na život medikament.

 

 

Loni se vylíhli skokani a skoro nesněžilo

Loni se vylíhli skokani a skoro nesněžilo,

lidi chodili do lesa na houby a pro dřevo.

Soused si pořídil čtyřkolku a rajtuje s ní

po louce,

až drny lítají k nebesům.

 

 

Co vítr přinese, zas vítr odvane

Co vítr přinese, zas vítr odvane

Plavkyně si bazén samy nevypustí

Jako s igelitkou nebožáky osud zmítá

Tak člověk pořád v něčem lítá

Bestie lítá

 

Seriály jsou pořád živy tebou

hřejí, zebou a jdou s dobou

ketodieta má správný šmak

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše možnosti předplatného

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image