Výstava Vektor chudoby završuje víceletý výzkumný projekt Vysokého učení technického v Brně na téma materiální nouze v architektuře. Předchozí dvě iterace výstavy Chudoba v Havlíčkově Brodě a v Novém Městě na Moravě, které byly více zaměřené na výtvarné umění, proběhly mezi lednem a březnem letošního roku. Oborově široce rozkročená čtveřice kurátorů (sociolog Stanislav Biler, umělkyně a kurátorka Barbora Ilič, historička Alena Jindrová a historik a památkář Michal Konečný) na nich vedle sebe vystavovala představitele klasického i současného výtvarného umění a vykreslovala chudobu jako jeden z nejvýznamnějších fenoménů minulosti i současnosti.

Radikální empatie?

Brněnská expozice na předchozí výstavy volně navazuje. Její kurátor a teoretik architektury Rostislav Koryčánek se v úvodním textu rovněž vrací do minulosti. Připomíná devadesát let starý experiment Sociologický fragment bydlení – společnou práci architekta Jiřího Krohy a jeho studentů z brněnské techniky, která formou výstavního souboru analyzovala bytové podmínky tehdejší dělnické třídy – a ptá se, jak a zda vůbec může architektonická obec být v současném nastavení podobně radikálně empatická. Současnou nedůvěru v sociální aspekt architektury dává do souvislosti s neoliberalizací výstavby v devadesátých letech i se šokem způsobeným celkovým zrychlením globalizace v období po pandemii covidu­-19. V rámci výstavy si neklade za cíl chudobu jednou provždy vyřešit, ale posílit povědomí o možnostech, jak může…