Herečka a herec balancují na prkně položeném přes dvě bedny, rozpačitě se seznamují, každé natažení ruky je pro ně nebezpečné. Za chvíli se k nim připojí herečka v pláštěnce a konstatuje, že je dobře, že konečně prší, příroda to potřebuje. Jinak ale z celé scény čiší bezmoc a očekávání blížícího se konce. Představení BLAHObytí v Divadle na cucky ovšem teprve začíná.

Přecitlivělé figurky

Důvody k ukončení života skokem z mostku osvětlují postavy Majky (Táňa Malíková), Rózy (Andrea Uhlík Berecková) a Pavla (Matěj Šumbera) ve třech poetických monodramatech. Přestože jsou jejich problémy vážné, v kontextu obvyklých důvodů, proč lidé páchají sebevraždy, postavy přece jen působí jako trochu přecitlivělé figurky, jakkoli to vzhledem k tématům šikany, krize mužské identity a environmentálního žalu může znít krutě. Trojice potenciálních sebevrahů každopádně nahrává stereotypnímu vidění mileniálů či generace Z jako sněhových vloček.

Jednotlivé příběhy jsou však nápaditě zrežírované a zahrané s pochopením pro postavy. Dlouhodobou šikanu na pracovišti v příběhu Majky zpřítomňuje vedle permanentního napětí čišícího z hereččina obličeje i práce se scénografií. Malíková navléká síť na dřevěnou konstrukci ve tvaru kvádru, zatímco její trýznitelka Uhlík Berecková ji nemilosrdně strhává (může to být metafora nikam nevedoucí práce v korporátu). Místo pozvání na kávu vylije…