Nakladatelství Paseka v posledních letech spolupracuje s předními českými kulturními publicisty. Přestože pro esejisticky laděné knihy nemá vytčenou žádnou ediční řadu, lze mezi tyto spřízněné tituly počítat úvod do současné „literatury krize“ V chapadlech murmuru (2022) od Jana Bělíčka, vhled do videoherního průmyslu Ještě jeden level (2024) od Ondřeje Trhoně, podnětné interpretace populární hudby od Karla Veselého a Miloše Hrocha nebo dvojici na sebe navazujících textů o výtvarném umění od Jana H. Vitvara. Letos k těmto jménům přibyl Antonín Tesař. V monografii nazvané V domě je příšera se snaží široké čtenářstvo přesvědčit, „proč se nebát hororu v literatuře a filmu“.

Především filmový, ale také literární a komiksový publicista, jehož texty čtenáři mohou znát i ze stránek tohoto časopisu, se netají svou vášní pro obskurní umělecká díla. Vedle toho, že je jedním z dramaturgů Festivalu otrlého diváka, přehlídky pokleslých, nevkusných či prostě kýčovitých filmů, spolu s dalšími třemi kolegy vydal čítanku filmového braku s výmluvným názvem Krev, slzy a sperma (2017). Do sborníku Planeta Nippon (2017) přispěl mimo jiné kapitolou o japonské erotice, pornografii a cenzuře.

O hororu s humorem

S jistou vyšinutostí, či lépe řečeno s pocity strachu a zhnusení, má běžný jedinec spojen i žánr hororu. Jak ale Tesař v úvodu knihy vysvětluje:…