Pod názvem Radical Software představila vídeňská Kunsthalle výběr několika desítek počítačových děl od umělkyň z období šedesátých až devadesátých let minulého století. Zaměřila se na specifickou úlohu žen v oblasti počítačového umění a na jejich prekarizovanou pozici v rámci tehdejších institucí.

Příběh počítačového umění je zpravidla vyprávěn od poloviny šedesátých let. Důvodem, proč se za první počítače považují právě přístroje z této dekády, je pravděpodobně nástup na svou dobu supervýkonných polovodičových sálových počítačů (mainframe computers). Jejich programování bylo založeno spíše na bazálních matematických operacích než na psaní sémantického kódu, jak ho známe dnes. Především ale postrádaly grafické rozhraní. Komunikaci s počítačem, kterou dnes člověk vykonává sám, v té době obstarávala řada profesí, jež komplexní problémy tlumočily do počítačového jazyka, vytvářely děrné štítky, zadávaly operace a interpretovaly výsledky. Právě v tomto systému hrály specifickou úlohu ženy. V průběžné mechanizaci kancelářské práce od počátku století fungovaly jako prostřednice mezi muži a stroji, zprvu psacími stroji a telefony. S rostoucí komplexitou technologií pak postupně přibíraly další agendu, včetně samotného programování. Stereotyp ustanovený v prvních dekádách 20. století však přetrvával. Ženská práce byla vnímána jako servisní, zatímco řídící a koncepční funkce zastávali muži. Tento vztah ilustrují dobové vizuální stereotypy reklamního…