Jak Irmička rostla, tátových výmyslů přibývalo a byly čím dál delší a taky složitější. Měla je ráda všechny, až na ty, které táta říkal se zavřenýma očima. Ty ráda neměla, protože to nebyly žádné výmysly, nýbrž nesmysly. Úplné blemblály – tak tátovu huhňání a drmolení Irmička říkala. A jakmile s nimi táta začal, šťouchala do…