Jak Irmička rostla, tátových výmyslů přibývalo a byly čím dál delší a taky složitější. Měla je ráda všechny, až na ty, které táta říkal se zavřenýma očima. Ty ráda neměla, protože to nebyly žádné výmysly, nýbrž nesmysly. Úplné blemblály – tak tátovu huhňání a drmolení Irmička říkala. A jakmile s nimi táta začal, šťouchala do něj nebo ho tahala za nos. Když to nepomáhalo, bylo potřeba zatlačit ukazováčkem na zavřená víčka. Táta pak hned oči otevřel a ptal se, co se děje. Jako kdyby to nevěděl.

Povídej!

Někdy se před spaním namísto povídání četlo. Knížka tátovi pokaždé spadla na obličej ještě předtím, než všechno dobře dopadlo. To bylo legrační, ale nejvíc se Irmička smála, jak popleteně se táta tvářil, když knížku nadzvedla a zakřičela:

Čti!

O všechno, co Irmička nedělala ráda, se jí starali skřítkové. Česálek, Zoubálek, Oblíkálek, Obouválek, Usínálek, Umýválek a další.

S Česálkem chodil často i Tahálek, který Irmičku tahal při česání za vlasy. Nejvíc ta rána, když si večer předtím zapomněla učesat vlásky před spaním. Takže měla vzadu na hlavě takzvané hnízdo.

Táta z něj pak musel v koupelně vyhnat hnízdící ptáčky, koňadry, dudky s korunkami a někdy i malou ospalou sovičku, kulíška trpasličího. Přestože ten jinak žije jen v pouštích Střední a Severní Ameriky.

Zoubálek si zase občas přivedl Kousálka, který měl za úkol pořádně rozkousat štětičky na zubním kartáčku.

Oblíkálek s Obouválkem se často zjevovali ve společnosti skřítka Převrátílka, ten obracel oblečení naruby a navlékal obráceně punčocháče. Taky způsoboval, že si Irmička občas obula pravou botu na levou nohu a pravou nohu strčila do levé boty.

Na to máma říkala: Máš to na kozu!

Není to jisté, ale Převrátílek nejspíš mohl i za zmuchlané hromádky oblečení, které zůstávaly na místech, kde se Irmička svlékala. Nejčastěji pak před vanou, na jejímž okraji už seděl Koupálek a chystal se postříkat koupelnu vodou až ke stropu.

Tady se zase svlíknul nějaký had! volal táta nad hromádkou.

A Usínálek? Ten měl s sebou pokaždé hned několik skřítčích holek s indiánskými jmény:

Ta, která tajně leze dolů z palandy
Ta, která má hned po večeři hlad
Ta, která má žízeň, ale nechce obyčejnou vodičku
Ta, která chce potřetí čůrat
Ta, která chce nechat rozsvícenou lampičku
Ta, které je horko
A konečně Ta, která si stěžuje, že musí jít spát první, i když jsou ostatní vzhůru

Před večerním povídandem (povídáním) nebo čítandem (čtením) byly v postýlce na řadě potíže s peřinkou, která si usmyslela, že nechce Irmičku přikrývat. Různě se vzdouvala a třepala, nebo dokonce odlétala z postýlky k jiné holce nebo klukovi. Nakonec to ale dopadlo dobře a peřinka se umoudřila. Přikryla Irmičku až po krk a mohla začít zábava. Když bylo na řadě čtení a prohlížení obrázků, rozsvítila Irmička lampičku, co vypadala jako kočičí hlava.

Seznam oblíbené četby a oblíbeného prohlížení podle abecedy:

Babar
Barbánek
Čtyřlístek, ten červenej
Flóra, co ji kluk našel
Houby, co choděj (Houby z Yuggothu
od spisovatele Lovecrafta)
Miminko v melounu (kniha o filmech
Jana Švankmajera)
Rychlošípáci
Říkadla od začátku
Žabáci, co mají to švihadlo

Těsně před spaním, když se mělo zhasnout, nastaly s peřinkou další potíže. Měla totiž na jedné straně žirafy a palmy. Ale na druhé byla jenom oranžová. Irmička musela rozhodnout, jestli se budou žirafy a palmy koukat na svět, nebo na Irmičku. Když se rozhodla pro svět, musel táta přikrýt Irmičku oranžovou stranou, když se rozhodla pro sebe, musela oranžová strana zůstat navrchu.

A teď už opravdu spinkej! říkal pak táta. Jako kdyby se dalo spát neopravdu.