Dopisy Chloe

„Byli jsme stále obyvateli mýtu.“

Petr Halmay

I

Krouží­-li kolem tebe různé druhy můr,

znamená to, že vydáváš příliš jasné světlo?

Samota není možná. Leda bys zhasnul.

Zavřít se… nebo najít ještě silnější zdroj

a hodit to na něj? Dobrovolně potemnět?

II

O otci se prý říkalo, že hoří ze dvou stran.

Ve svých nejlepších chvílích jsem jako on

ve svých lepších. To nemohu popřít.

Konečně znám slabosti svých rodičů,

když je teď nesu v sobě. To jako fakt?

III

Jsi ránou v krajině, zvíře chycené do pasti.

Liška si někdy uhryže nohu a pak vykrvácí.

Jenže past je v tom, že žádná past není,

na rozdíl od čelistí. V předzvěsti mršiny

slétli se pestří ptáci, příslušníci druhů.

IV

Což každá cesta nekončí? A když v přístavu,

doplula někdy nějaká loď na bezedné moře?

Proč tedy zrovna toto místo mělo by být slepé?

Pohleď: heřmánek, barevné střepy, příval fotonů

z nejbližší hvězdy. Kolikrát se mám narodit?

V

Jaké to tu je? Hojnost a přemíra,

plurál, kam se podíváš. Benzinky,

řetězce, kanály nadité nadšením.

Čísla místo sentimentálních jmen.

A nad tím vším…