0.

známe se už tak dlouho

že mi stihly odrůst

nalakované nehty na nohou

známe se

od chvíle kdy jsme se změnily –

1.

od našeho posledního vydělení

žluklá modřina – rozpíjení

vodící znaky spjaté

rozžhavenou jehlou

jak ji nejlépe pocítit?

těla zviditelňují represe

sama na sobě

natahují – třou – češou – myjí

od ucha k uchu purpurem zejí

všechny tvé modřiny

v podkolenních důlcích

kéž by rozkaz je rozkaz

neplatí

kéž by

objalas mě zezadu

kéž bychom se

ztotožňovali s tělem

když pro blízké

zapomene na vzdálené

když pro vzdálené

zapomene na blízké

do našeho dalšího vydělení

zřítila ses

tolik zmohla má něha

a je to měsíc

co jsem se tam nevyspala

ale příště

budu hojit tvé tělo

jednou nám to nestačilo

opilá démona

sukuba z Mečeříže

myslím že mě nepoznáváš

protože na sobě nemám rohy

– dvě démonky spolu

snídající obědvající večeřící

vajíčka na hniličko

pospěš si má kočičko

u moci patriarchát

radši se pomilovat

2.

od schoulení

po setmění

bývá zalomený nehet

v mém chrčení

v tvé zkrabatělé kůži

a někde dál

do zahlcených vlasů

zahlcená sevřením

to abych tě poznala až bude tma

to abych vyklouzla naší příslušnosti

naší stereotypizaci

naší nedostatečné sterilitě

po vysvětlení

jsou stejně všechny texty banální

takže nevěřím v autorská čtení

takže jen děkuji za pozvání

(a za honorář)

avšak kůže nikdy nebyla čistá

avšak první náznak toho

že budu básnířka?

– jen co jsem začala mluvit

oslovovala jsem se ženským rodem

je to jako Kafkův Proces

ale místo soudu

chodíš pořád dokola ke komisi

(termíny jednání

odborné komise

jsou orientační

a mohou se změnit)

fall obstál

– gender ne

stejně jsem z půlky stereotypní

pro obě pohlaví

3.

od naší konverze k transkovství

představuji ti

skutečněji než skutečně

rozčepýřené ženství

pomalu propadáme

všem sedmi bolestem

byly jsme stejně vždycky

všechny šílené

v krajkové podprsence

pyšné na to kdo jsme

Cédric Demangeot napsal že

– básník je muž

který měl být ženou

a který to zmršil –

– já to nezmršila –

ptáš se co tím chtěl básník říct

protože chlapi vždy potřebují něco říct

avšak na to nemusím odpovídat

avšak básnířky si jen hrají

avšak po postmoderně

už není možné nejít do tranzice

vychutnávat jemnost

s prosakujícími jizvami

třeba řetízek kolem kotníku

je hrozně femininní věc

nápadná růž

a nosíme chokery

abychom zakryly své ohryzky

přeci jen jsme pokušení

k nakousnutí

ham

mňam

4.

od Saturnálií

se tělo pomalu dostává do původního stavu

jsme na dobré cestě k tomu být lesbami

i Dostojevskij v gay baru

je tajnou agentkou feminismu

a tak krátkozrací endokrinologové

stejně musí zastávat pozici našich ranhojičů

– milost Dámy se všemi teplými

pozice naší opozice

původní stav

tovární nastavení

především se zpomaluje

škubání v podbřišku

a svěřilas mi gumičku

aby mi nevlály vlasy

svěř mi

bože, vole, radši nic

kdyby Dostojevskij psal kvír romány

psal by o tom jak si žena

vybírá pořád víc a víc femininní muže

až si nakonec vybere trans ženu

– milost Transky se všemi potvorami

5.

od doby kdy mi stojíš po pravém boku

budu já na levé

mužské straně

jen abych podtrhla tvojí feminitu

ty vole

tady je to samá bottom

rozbíjející

základní stavební kameny

společenského řádu

ale neboj

tomu já nepodléhám

lepší je utrpení strpět než ho spáchat

tendence k ohraničení

toho co se nám nedává jako podpora

nýbrž jako zranění

praskliny – pukliny – zlomy

nýbrž jako magie

demarkační linie

nabývání genderu

a kdy se během tranzice

z mužských bradavek stanou ženské

a ty je musíš přestat ukazovat?

a již odedávna

přetisknu se přes tebe

vizuálně přesně

a tím snad ztratím kus vlastní identity

snad ne v závanech

snad ne v závorkách

nýbrž ve fialové mlze

snad žít naplno v postmoderní situaci

znamená nemožnost sebeidentifikace

proto jsem něco mezi sukubou

a kočkoholkou

ty vole

tady je to samá bottom

– a já se přiznávám

6.

od doby

kdy ti někdo naposledy řekl deadnamem

po dobu kdy se tě někdo poprvé zeptal

jako trans holky

proč se chceš nechat přešít na chlapa?

vždyť jsi pěkná ženská

klademe po boku prvnímu kolu

doznělost meandrů tvého dlouhého těla

opakující se oblouky které hmatám

ať se mísí v třesku svázané do drdolu

ať je v chóru odevzdaným tělem

ať je nehodna své viny

popři ji popři

když měla dusit tvé jinošství

popři ji aby gesto bylo lehčí

aby v určité oscilaci mezi pohlavím se spojili

aby si nad námi omyli ruce

aby pochopili

aby náckové měli potřebu

si s trans holkama poměřovat péra

aby většinou prohráli

nula : jedna

cink cink

druhé kolo

bolí mě kyčle

mám zapálený lýtka

a vnitřní stranu stehen

celá se potím vlasy mám všude

ale nestěžuji si

jen konstatuji

každá báseň je konstatováním

nárokujícím si pravdivost

přes veškeré fabulace

pošle Trump buzny opět dolů?

až při druhém přečtení

zjistíš že místo buzny je tam burzy

a ty nevíš jestli tvá

špatně přečtená odpověď

není pravděpodobnější

náckové transky

jedna : jedna

remíza

příště už jen molotov

7.

ode dne kdy mě začal soudit

kdejaký náhodný muž

straight chlap musí vinu outsourcovat

jsem zregenerovala zraněnou tkáň

mezitím našla kus vosku v pupíku

a začala jsem já sama

soudit kdejaké náhodné muže

protože každý divný občan je homosexuál

je barbarstvím

je kombinací řeckého a latinského slova

a schválně

jestli aspoň víš které je které?

hmmm intelektuální ale pořád poezie

Kybeliným knězem se muž stal

když se nechal vykastrovat

nikdo nebude mít pohlaví

rovná se nikdo nebude měnit pohlaví

rodově neutrální forma podmětu

čMellstvo

ale já nejsem jenom příruční jsoucno

jak by řekl Heidegger

ale jsem taky příruční topení

– to přesně určitě Heidegger řekl

stejně jako že náckové jsou špatní

– dovolte abych na vás mrknul

a pro jistotu i levým okem –

---