Rozsvícený dům
Rozsáhlá básnická skladba Rozsvícený dům z roku 1949 představuje v díle španělského básníka Luise Rosalese předěl. Existenciální rozjímání nad všedností, smutek z neustávající stejnosti i vzpomínky na mrtvé tvoří pozvolně ubíhající, téměř hypnotický proud obrazů.
I
Slepý z vůle osudu i své vlastní
Protože všechno je stejné a ty to víš,
došel jsi do svého domu a zavřel dveře
stejným gestem, s jakým se zahazuje den,
s jakým se vytrhává zastaralý list z kalendáře,
když všechno je stejné a ty to víš.
Došel jsi do svého domu,
a když jsi vstoupil,
pocítil jsi podivnost svých kroků,
které už se rozléhaly v chodbě dřív,
než jsi přišel,a rozsvítil jsi světlo, aby ses znovu ujistil,
že všechny věci jsou přesně na tom místě,
kde budou i za rok,a potom
ses vykoupal, uctivě a smutně,
jako se koupá sebevrah,a podíval ses na své knihy, jako se stromy
dívají na své listí,a cítil ses osamělý,
lidsky osamělý,
definitivně sám, protože všechno je stejné
a ty to víš.
Došel jsi do svého domu
a teď bys rád věděl, k čemu je dobré sedět,
k čemu je dobré sedět jako ztroskotanec
mezi svými ubohými každodenními věcmi.
Ano, rád bych teď věděl,
k čemu je kočovnický kabinet a domov,
který se nikdy nerozsvítil,a granadský Betlém
– Betlém, který byl malý, když jsme ještě
usínali se zpěvem na rtech –a k čemu může být dobré toto slovo: teď,
právě toto slovo:…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného.
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
Příbuzné články
Debil, můj kámoš
Nebezpečné známosti pro 21. století
