CHOREOGRAFIE

jazyk je nejsilnější ideologie

v nejtenčí masce odhozené do veteše

scénický tanec fonémů, skrz který ametricky vyje

hnijící kojot vázaného verše

bubliny v bublinách a zvěrstva zamršených vrstev

pořádná báseň nikdy přesně neukáže prstem

leda vystrčí prostředníček nesamozřejmosti

odkudsi zpod kojotích kostí

vždycky se přiblíží co nejtěsněji ke rtům

políbí, nasere

a táhne někam k čertu

tam, kde se hromadí, co nenapsals, co všechno neřek si

kde animální vytí návykově vyvolává

dávicí reflexi

DEŠTĚNÍ CYPŘIŠOVÉ

zbytek

ran a rán a nitek rachitických lýtek

kořenů prodravších se přes Vznešeno snové

trámoví z cedrů, deštění cypřišové

vydrásávat spásná pásma spasmů z fasád

mlčet vás, hrušně — nasát, zdechnout, jásat

když oči Vznešena se k nespatření klíží —

a kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží?

„než tam hodim první ranní doušek, fest se třesu…

jenže ty víš hovno, co je punk, tak kurva nesuď!“

z flašky střep je meč proti nočnímu děsu

lištičky malé — neulpěte u kočičích zlat!

lijavce přešly, Pane! nedovol jim ustrnout a stát

a za cypřiši s nimi vyjdi po šlépějích stád

SLAMMING BRUTAL DEATH SONNETS

tence těká transcendence pohřebního věnce

nasrat z vejšky…