S Olenou Zareckou se setkávám vedle velkého dekorativního obrazu Vítr, který její babička Alla Horska vytvořila před šedesáti lety. Několikametrová mozaika z kousků skla a smaltu tehdy zdobila fasádu oblíbené restaurace Vitrjak (Větrný mlýn). Nyní je podnik zavřený a samotná budova je utopená mezi mrakodrapy. Panó, které spojilo motivy ukrajinského lidového umění a avantgardy, se odlupuje a je očividně zanedbané. Zarecka říká, že se podílela na petici požadující jeho opravu, protože Vítr je jediná babiččina monumentální práce, která v Kyjevě zůstala. Horska se svou skupinou, do které patřil Viktor Zareckyj, Borys Plaksij, Hryhorij Synycja, Anatolij Lymarjev a Borys Smyrnov, vytvořili většinu svých prací na východní Ukrajině. Tehdy totiž ideologičtí dozorci v hlavním městě utahovali uzdu, kdežto Donbas byl monumentálnímu umění otevřený – přijeďte a pracujte. A oni tuto možnost využili.

„Současníci Allu Horskou vnímali jako člověka, který vnáší do umění svěží vítr. Moc dobře věděla, že monumentální umění je prostředkem propagandy a že skrze něj může podsouvat zakázané myšlenky. Proto se ve svých dílech soustředila na monumentalismus, jako by cítila, že je potřeba zanechat toho po sobě co nejvíc,“ říká mi autorčina vnučka.

Tým Horské vytvořil mozaiky s hornickou tеmatikou – Uhelný květ…