Podobně jako válečné boje ve skutečnosti málokdy zcela utichnou v den uzavření míru, i loňský beef mezi Kendrickem Lamarem a Drakem se přelil do různých okrajových šarvátek. Zatímco newyorský rapper Joey Bada$$ rozpoutal válku s bývalým Lamarovým vydavatelstvím TDE, Pusha T, který na sebe upozornil legendárním dissem proti Drakeovi, obnovil se svým bratrem Malicem a producentem Pharrellem Williamsem skupinu Clipse a ohlásil po šestnácti letech nové album Let God Sort Em. I když všichni očekávali další trefu do kanadského rappera, Pusha se tentokrát na singlu So Be It pustil do jiné rapové ikony, a sice do Travise Scotta, kterého osočil z falše a neautentičnosti. Posloužila tato urážka čistě jako marketingový tah, nebo se Clipse opravdu hodlají bít za duši hip hopu?

Od cracku ke kokainu

Vydání Let God Sort Em doprovázelo množství interview, vystoupení i propagace. Clipse se tak pokoušeli nejen prodat desku, ale také prosadit vlastní zdůvodnění, proč vyšla s více než ročním zpožděním. Pusha T svádí vinu na obstrukce ze strany vydavatelství Universal Music Group, které Drake zažaloval za to, že prý protežovalo Lamarův diss Not Like Us. Korporátní vedení se pak údajně obávalo, že by mu kvůli Lamarově sloce ve skladbě Chains and Whips mohla přistát na stole žaloba buď od Drakea, nebo dokonce od samotného Donalda Trumpa – přestože ani jednoho Lamar ve svém partu přímo nejmenuje. Vše nicméně nasvědčuje tomu, že skutečnou příčinou odchodu Clipse od Universal Music Group byly obchodní machinace. Ať tak, či onak, album nakonec vyšlo na značce Roc Nation, kterou vede rapper Jay­-Z a vlastní ji Sony Music.

K obnovení spolupráce prý sourozence přimělo úmrtí jejich rodičů v roce 2022. Deska nicméně nestaví na nostalgii – a to ani po dobách největší slávy Clipse. Dvojice se s přibývajícími lety oprostila od svých crackových kořenů a nyní rapuje spíše o kokainovém přepychu. Malice (jenž se v roce 2012 obrátil na víru a změnil si jméno na „No Malice“, tj. „bez zlých úmyslů“) navíc v tracku P.O.V. poukazuje na to, kolik rapperů z jeho generace spojilo svou kariéru s prodáváním drog – aby pak viděli své následovníky umírat na předávkování. Někteří mladí rappeři, třeba ti kolem labelu Griselda, se přitom této dealerské linky stále drží: například Boldy James, Benny the Butcher, Conway the Machine, Freddie Gibbs nebo Stove God Cooks, který se objevil na albu Let God Sort Em. Poctu Clipse vzdal také jejich celoživotní fanoušek Tyler the Creator, který dvojici obsadil do prvního klipu ke svému novému albu Don’t Tap the Glass. A chybět nemohl ani generačně spřízněný Nas, jenž svou pentalogií s producentem Hit­-Boyem dokázal, že rappeři kolem padesátky nepatří do starého železa.

Rap pro staré

Nasovi i Clipse se podařilo rozproudit debatu o věku v hip hopu. V rámci žánrové kultury se vždy tradovalo, že pochodeň by měli nést ti nejmladší, kteří razí nejnovější trendy. Důvodem bylo, že se rapové a produkční přístupy od sedmdesátých let překotně vyvíjely a jen málokterému interpretovi se dařilo držet krok s dobou. V posledních několika letech ovšem sonický i stylový progres na americké scéně začal stagnovat a zároveň nelze tvrdit, že by existoval dominantní zvuk, který by převálcoval všechny ostatní. V této atmosféře se tak dostává pozornosti i rapovým veteránům ohlížejícím se za svou kariérou. Loni se kupříkladu přihlásili o slovo se svými retro projekty LL Cool J s Q­-Tipem nebo Common s Petem Rockem. Ohlas, s nímž se setkali, i kvalita jejich počinů pak přiměly producenta 9th Wondera k zamyšlení, jestli stárnoucí hiphopové hudebnictvo nepotřebuje vlastní kategorii „adult contemporary“. Připomeňme, že nejzásadnější beef loňského roku proběhl mezi Kendrickem Lamarem (38 let) a Drakem (38 let). Nejlépe se loni prodávalo album We Don’t Trust You dvojice Future (41 let) a Metro Boomin (32 let). Rapperem s největším počtem prodaných desek zůstává Eminem (53 let) a nejbohatším americkým rapperem Jay­-Z (55 let). Mediánový věk populárních interpretů dle čísel amerických hitparád v posledních pěti letech rostl a poprvé od osmdesátých let překonal třicítku.

Ani stárnutí rapových hvězd nicméně ne­zabránilo Travisu Scottovi (34 let) označit Pushu T (48 let) za starce. Na svém albu Jack­boys 2, provokativně vydaném bez ohlášení v týž den, kdy vyšla deska Clipse, nicméně Scott vyjádřil absolutní nezájem o beef s rapperem o čtrnáct let starším. Stejný postoj ostatně zaujal i Malice (52 let), který svého mladšího bratra v beefování otevřeně nepodpořil. Dodejme, že i v rozhovorech na sebe Pusha T svou výřečností a dychtivostí strhává veškerou pozornost a výrazně kontrastuje se zamračeným a mlčenlivým Malicem. A stejnou dynamiku má i nahrávka Let God Sort Em Out. Zatímco starší sourozenec ve svých pečlivě poskládaných slokách rozvážně volí slova, mladší vypouští verše typu „žluté diamanty vypadají jako čuránky“. V tracku All Things Considered pak mimo jiné zazní, že „kvéry z Československa to začíná i končí“. Jinde rapper zase prohlašuje, že si celý život hrál na „contras“, čímž odkazuje nejen na střílečku od Nintenda, ale také na aféru Írán­-Contra a její souvislost s kokainovým byznysem ve Spojených státech.

Zvuk budoucnosti

Clipse si lze stěží představit bez typické produkce v podání dvojice Neptunes, tedy Pharrella Williamse a Chada Huga, jejichž tvorba v nultých letech zněla jako hudba budoucnosti. Dnes můžeme říct, že jsme se této budoucnosti konečně dočkali. Zvukový odkaz na období před dvaceti lety nalezneme snad jedině v So Be It, kde zní sampl z egyptské skladby Maza Akool Wa Kad Hemto v podání saúdského zpěváka Talala Maddaha z roku 1993 a připomíná nám popovou obsesi „orientálními“ motivy z počátku milénia, ať už šlo o vlivy indického Bollywoodu v písni Toxic od Britney Spears, nebo o inspiraci blízkovýchodními postupy v hitu Milkshake zpěvačky Kellis, za nímž stáli právě Neptunes. Kvůli potížím s autorizací původního samplu So Be It nicméně Williams přišel i s alternativním, chorálově laděným instrumentálem.

Delší produkční marinování desce nepochybně prospělo – zvukově majestátní nahrávka zní jako dobře promazaný stroj. V různých momentech se opakuje motto „Toto je kulturně nevhodné“. Navzdory jeho vyznění je vhodnost (i výhodnost) Let God Sort Em pro hiphopovou kulturu více než patrná. Album boří věkové i zvukové hranice a představuje další milník v kariéře skupiny, jež dokázala, že i po šestnácti letech se dá v tvorbě navázat, jako byste přestali teprve včera.

Autor je překladatel.