Závěrem srpna polonahý únosce motorové lodi najel na mělké dno Berounky v Radotíně. Nejdřív se zpěčoval, potom způsobně zalehl na přídi a nechal se odvést černými kombinézami.

Týden nato, o nějakých sedmnáct kilometrů proti proudu dál, okoušeli Starou řeku muži a ženy v prvorepublikově vyhlížejících plaveckých úborech. Druhý ročník Memoriálu Ignáta Herrmanna, rekreačního závodu „na počest spisovatele“, se téměř kryl s nekulatým, stým sedmdesátým prvním výročím autorova narození. Aby byla Herrmannova zakladatelská role organizátora a rozhodčího prvních veřejných zemských závodů v plavání, konaných na Vltavě 25. srpna 1895, živě připomenuta i ve století jednadvacátém, memoriál dozoroval a vítěze vyhlašoval Herrmannův dvojník. Pro vystižení atmosféry memoriálu lze s jistou mírou přibližnosti citovat slova, jimiž někdejší vltavský závod popsal přispěvatel pátého čísla měsíčníku Plavectví z roku 1957: „Závodní dráha byla jen pomyslná, protože bylo startováno z vody, kde se plavci museli seřadit, a záviselo velmi mnoho na šikovnosti startéra, zda a za jak dlouho se mu podařilo závodníky srovnat tak, aby všichni měli poměrně stejnou délku tratě; jeho úkol byl o to těžší, že všichni se tlačili na to místo, kde byl proud největší. Právě tak pořadí v cíli záviselo hlavně na soudcích, protože i cílová čára byla jen pomyslná.“ A dále:…