Proč jste odešel z Československa?

Byl jsem vždycky zvědavý, co za těmi dráty je. Zároveň mě roku 1967 kontaktovala Státní bezpečnost. Vůbec jsem nevěděl proč. Až po roce 1989 jsem zjistil, že to bylo zřejmě kvůli rozšiřování Vaculíkova projevu ze sjezdu spisovatelů.

Měl jsem štěstí, sehnal jsem si brigádu na vinobraní ve Francii a přes přítelkyni i pas. Původně jsem chtěl do Velké Británie, ale neměl jsem peníze, abych mohl čekat na vízum.

Mezitím přišlo pražské jaro…

Ano, a já přemýšlel, jestli se nevrátit. Ptal jsem se na to v květnu 1968 kamaráda, fyzika Rostislava Macha. Řekl mi: „Ty ses zbláznil, to rozhodnou Sověti.“ Tehdy v každé německé hospodě říkali, že to SSSR tak nenechá, ale u nás vládl entuziasmus. O tom, že dojde k okupaci, byli přesvědčeni jen lidé jako Jan Tesař.

Jaké to bylo za dráty?

Začalo to čtyřmi měsíci v uprchlickém táboře. Člověk tam potkal velmi jednoduché lidi, často s kriminální minulostí, i lidi akademicky vzdělané. To byl životní zážitek. Tábor ale šlo kdykoli opustit. Jinak se úřady snažily, aby se člověk vystěhoval do zámoří. Šlo především o Spojené státy, Kanada byla těžší a nejobtížnější byl Nový Zéland. Snadné…