V Česku se dva týdny před volbami do Poslanecké sněmovny zjevně dostáváme do situace, kdy po nich opět nebude v dolní komoře zasedat žádná levicová politická síla. Naopak v pravé části politického spektra je takový přetlak, až se nakonec jednotlivé subjekty předhánějí v tom, který je radikálnější. Nicméně ze stran s reálnou šancí na zvolení se k levici hlásí v podstatě jen hnutí Stačilo!, které však ve skutečnosti vykazuje znepokojující znaky vypjatého nacionalismu, netolerance k odlišnostem a podpory lokálních oligarchií, přičemž se pod vlivem nacionalistického spolku Svatopluk pomalu, ale jistě přesouvá do pozic vyhraněných dříve krajní pravici.

V neděli 14. září to výstižně ilustrovala diskuse mezi celorepublikovými lídry Stačilo! a SPD, ve které se Tomio Okamura s Kateřinou Konečnou na většině otázek v podstatě shodli. Místy to nebyl duel mezi nimi, ale spíše s moderátorkou České televize. Hlavním motorem politiky obou uskupení je zjevně nacionalismus a snaha podporovat české podnikatele na úkor těch zahraničních. Mají společné cíle v podobě zrušení inkluze nebo diskuse o vystoupení z NATO či EU. Nejdůležitější je však jejich shoda v tom, že daně se po volbách zvyšovat určitě nebudou. Přinejmenším ne českým fyzickým osobám a firmám. Přitom otázka daní je klíčová právě z hlediska tolik proklamovaných socioekonomických témat, kterými svůj příklon ke Stačilo! zdůvodňují SOCDEM Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka. Nechme nyní stranou, že tato témata v oficiální kampani hnutí nejsou akcentována.

Výzkumná organizace PAQ Research ve spolupráci s Centrem veřejných financí a IDEA při CERGE­-EI ve čtvrtek 11. září vydala report ke komplexní daňové reformě. Studie o rozsahu 200 stran, na které se podílely více než dvě desítky expertů a expertek, sleduje několik hlavních cílů: posílit růst, snížit chudobu, omezit výjimky a úniky a zajistit dostatečný výběr daní. Kromě zrušení řady výjimek autoři a autorky studie navrhují snížení zdanění nízkopříjmové práce, revizi degresivního zdanění OSVČ a nemovitostí, posílení spotřební daně na alkohol a zavedení daně z vysokých dědictví. Mimo jiné návrh počítá s nápravou celkové regrese současného systému, ve kterém na daních odvádí nejmenší podíl z příjmů horní desetina obyvatel.

Tuto studii lze vnímat jako reakci části intelektuálů, které je možné zařadit někam mezi politický střed a liberální levici či socialistický liberalismus, na vládnutí Fialova kabinetu v posledních čtyřech letech. Za toto období došlo k neblahému vývoji v mnoha ukazatelích. V roce 2022 radikálně vyskočila inflace (průměr byl 15 %), přičemž zůstala vysoká i v roce 2023. To prudce snížilo reálné mzdy a spotřebu domácností. Podle analýzy Institutu pro politiku a společnost z června 2025 reálné mzdy v roce 2024 nedosahovaly hodnot z roku 2019. V rámci zemí OECD šlo o nejhorší propad v daném období vůbec. Navíc při evropsky srovnatelném definování hranice chudoby trpí podle PAQ Research relativní chudobou přes 21 % domácností. Řečeno s klasikem, tato země nevzkvétá.

Jak všichni víme, hnutí ANO Andreje Babiše levicové hlasy sociální demokracie vysálo už dávno a částečně se naučilo uskutečňovat i politiku, která byla tradičně se SOCDEM spojována. Stále se ale jedná o projekt jednoho z místních oligarchů, kterým si již přes deset let zajišťuje svou pozici v české společnosti. Není sám. Politiku se snaží ovlivňovat v zásadě všichni oligarchové. Na rozdíl od jiných oligarchických souputníků se do ní jen rozhodl vstoupit napřímo. Předem upozorňuji, že nejsem příznivcem ani ANO, ani Andreje Babiše, naopak se věnuji analýze oligarchie a elit kriticky. Nicméně chci provést jeden myšlenkový experiment. Co by se dělo, kdyby za vlády Andreje Babiše zatelefonoval ministr školství na největší českou univerzitu a pokusil se ovlivnit její autonomní rozhodování pomocí vydírání a hrozeb? Patrně by se nejpozději do několika týdnů zaktivovala občanská veřejnost koncentrovaná například kolem Milionu chvilek pro demokracii.

V posledních týdnech se právě toto reálně odehrává; jen u moci není ANO, a tak „chvilkařská“ část veřejnosti v zásadě mlčí. Anebo spíše naopak: věnuje se boji s chimérou zvanou komunismus. Nejsmutnější je v tomto asi pohled na iniciativu Štít demokracie Petra Ludwiga. Její vzývání havlovských morálních hodnot za výše popsané situace a její naprosto mylná analýza hnutí Stačilo!, které vnímá jako hrozbu komunismu, nejlépe ukazuje licoměrnost části politických a společenských elit – řekněme pravicově liberálních, které ve skutečnosti nevadí nedodržování určitých principů, ale spíše sleduje vlastní politické cíle. Iniciátoři Štítu nechápou, že většině společnosti se za poslední čtyři roky žije výrazně hůře; že vidí, že ji její politická reprezentace v současném parlamentu vlastně vůbec nereprezentuje; že každodenně prožívá nespravedlnost a zklamání z toho, že navzdory předvolebním slibům se prostě nemá a nebude mít lépe. A právě proto tito lidé sahají po něčem, co se jeví jako kritika příčin stavu, který zažívají. To je mimo politickou imaginaci „štítařů“. Místo toho, aby se důsledně věnovali nedemokratickým prvkům takříkajíc „padni komu padni“, povýšeně mistrují obyčejné lidi, kteří mají problém každodenně vyjít s penězi.

Právě ve vodách politicky zklamaných a so­­ciál­ně a ekonomicky ubíjených či deklasovaných hledají své voliče pohrobci české levice v podobě Stačilo!. Neformují ovšem levicovou alternativu vůči vládnutí Spolu, místo toho se předhánějí s čistě fašizoidními stranami a hnutími v tom, kdo to ještě více rétoricky nandá politickým a společenským elitám (bez ohledu na reálnou situaci); kdo ještě více zostudí Ukrajince utíkající před imperiálním Ruskem; kdo extrémněji zaútočí na nějakou menšinu (od sexuálních po národnostní); kdo se úderněji vysměje Evropské unii. Až se nakonec jednoho dne sami stanou (pokud to tak již není) fašistickou silou, nebude se čemu divit.

Přesvědčení, že voliči či potenciální voliči Stačilo! jsou nevzdělaní a hloupí spoluobčané, je totiž obrovská chyba. Představa, že je potřeba je správně edukovat a vysvětlit jim, že se mýlí, je naprosto iluzorní, strategicky nepromyšlená a vlastně naivní. Odpovědí může být jen politika, která bude mít za cíl zlepšení životní situace všech lidí žijících v Česku a současně posílení obrany státu tak, aby Česko bylo připraveno na výzvy, které je čekají. A to jak na výzvy bezpečnostní, tak třeba i ty související s přechodem na klimaticky neutrální ekonomiku atd. To bude drahé. Pokud se nemá česká společnost zhroutit do autoritářského režimu či chaosu rozdělené společnosti, bude to stát peníze. A ty je možné získat jen z daní. Je načase, aby za sociální klid a budoucnost začali platit i ti, kteří svůj život postavili na koncentraci majetku. A právě k tomu slouží analýzy, jako je například ta od týmu kolem Daniela Prokopa. PAQ Research bohužel volit nemůžeme. Ale pokud podobné návrhy nevezme do rukou skutečná levice, zůstane jen politické vakuum vyplněné nacionalistickými napodobeninami.

Autor je spolupracovník redakce.