Mluvit o obrázkových knihách je podobně nevděčné jako převypravovat obrázkové vtipy. Přesto se o to na následujících řádcích pokusím. Proč? Protože obrázkové knížky mají u řady lidí nezaslouženě pověst umělecké formy, která je dobrá jen pro malé děti. Přitom setkání textu a obrazu rozehrává při čtení řadu interpretačních možností, může nás vytrhnout z běžných čtenářských zvyklostí a přimět nás zkoušet nové strategie, jak ke knihám přistupovat. Ukázkovým příkladem může být norská autorská kniha Každý (si) cestuje (Alle sammen reiser, 2023) Kristin Roskifte.

Knihy, kde se to hemží

Obrázkovou knihou – bilderbuchem obvykle rozumíme titul, jejž bez obrazové složky nejsme schopni plnohodnotně interpretovat, jelikož obraz tvoří spolu s textem komplexní, nedělitelný umělecký celek. Toto vymezení prosazoval mj. literární vědec Perry Nodelman ve své průkopnické práci Words about Pictures (Slova o obrázcích, 1988). Upozorňoval, že spojení textu a obrazu v bilderbuchu vytváří jedinečnou vyprávěcí formu, která před čtenáře klade nejrůznější interpretační výzvy. Obrazová část neslouží jen jako ornament, ale vstupuje s textem do různých typů vztahů (obrazy mohou text „doslovně“ kopírovat, případně obohacovat, znejišťovat, či dokonce zdánlivě popírat) a čtenář je veden k tomu, aby tyto vztahy odhalil a dál s nimi při…