„Ahoj, už jsem tu, ale nevím kudy dovnitř.“ „Tak vezmi za kliku, branka je zarostlá plamínkem.“ Opravdu, sotva ji nacházím mezi listím a květy. A není tu jen plamének, jak si po chvíli všímám. Po zdi se pne vinná réva. Někomu by určitě chutnaly její mírně nakyslé plody – je jedno, jestli člověku, nebo zvířeti, protože Kafkárna je tu pro všechny, pro lidské i mimo­-lidské bytosti. Nejzabydlenější je tu „Paní domácí“ – kočka, co se v zahradě narodila. Dojmy z tohoto místa jsou překvapivě silné. A totéž platí pro knihu Kafkárna – dům & zahrada.

Laboratoř

Kolektivní publikace, jejímiž editorkami jsou Kateřina Vídenová a Amálie Bulandrová, obsahuje třicet dva textů nejrůznějšího charakteru, od esejů přes rozhovory po autorské umělecké texty. Všechny příspěvky ale spojuje nadšení pro Kafkárnu, sochařský ateliér obklopený starou zarostlou zahradou, tajemné místo kousek od dejvického nádraží, schované mezi vilami Prahy 6. Pestrost přístupů jednotlivých autorů a autorek jako by reagovala na spletitost zahrady a mnohovrstevnatost tohoto unikátního místa, kde mezi vegetací najdeme zbytky otesaných kamenů po předchozích sochařských a kamenických generacích. Bylo by zbytečné ptát se, zda jde o zahradu s ateliérem, nebo ateliér se zahradou. Obojí je spolu dávno prorostlé.

Kafkárna vznikla jako ateliér sochaře Bohumila Kafky, který se sem v roce 1933 přestěhoval, aby mohl vytvořit sochu Rastislava Štefánika a následně Jana Žižky. Parcela nebyla určena pro bydlení, a to od počátku předznamenalo jejího ducha. Místo se vzpírá pravidlům města a dodnes je tu pro všechny, kdo hledají azyl a klid na tvorbu nebo se chtějí jako studenti Umprumky podílet na programu Centra pro umění a ekologii UMPRUM, které v Kafkárně od roku 2022 sídlí.

Těžištěm publikace jsou ovšem texty, často mezioborové. Hlavními tématy jsou nerůst, zpomalení, ekofeminismus, utopie, radikální imaginace, vrstvení, kritika antropocentrismu, procesuálnost, dočasnost, kompostování. „Naděje je slovo pro energii, která podrží můj záměr, moje přání v takové formě, ze které se snese do mojí reality,“ dočteme se v jednom z příspěvků.Kafkárna je vlastně laboratoří kritického myšlení a nalézání nových spojení, ať už mezioborových, nebo mezidruhových. A kniha je extraktem těchto snah. Dává nám prostor k tomu znovu promyslet věci, které se bytostně týkají nás a naší přítomnosti ve světě: vztah k životnímu prostředí (reflektovaný v textu Lenky Kubelové a Lenky Vráblíkové nazvaném Sympozium jako živná půda), kapitalismus a ideu nikdy nekončícího růstu (Michaela Pixová: Dorůst na Kafkárně), otázku zdrojů a energií (Klára Peloušková, Milan Smrž, Tereza Stöckelová, Anna Uhnák Kárníková: Energetická debata) nebo schopnost nalézt čistou radost z prožívání tady a teď, z drobností či jemných zvuků (Lucie Králíková: Magické zahrady).

Ztratit se v zahradě

Skromnost a pokora se vinou celou knihou jako červená nit: „Není totiž většího luxusu než životní styl, který je v souladu s přírodou, je plný láskyplné péče a neohrožuje přežití lidstva na Zemi.“ Důraz na sdílení a péči, ať už duchovní, nebo ryze fyzickou, ať už o zahradu či dům, nebo o sebe a o druhé, se pojí s pocitem, že se jedná o oblast, v níž se můžeme realizovat v malém měřítku a s jasným výsledkem – podobně jako sochař a zahradník Matouš Lipus, který je od roku 2013 správcem zahrady i ateliéru. Sám sebe chápe jako koordinátora (nejen kulturního) dění na Kafkárně. Spíše než aby zahradu krotil a prořezával, dává jí prostor bujet, rozvíjet se a houstnout podle principů permakultury. „Kafkárna má vlastní inteligenci, která nějak – zvláštním způsobem – sebe sama existenčně drží,“ říká Lipus. „Ten prostor má zkrátka svůj řád, nezávislý na ostatním světě.“ V zahradě se příležitostně konají sympozia pro studenty, festivaly či hostiny. Lipus zde vytváří něco jako sociální plastiku v čase. Jakožto správce se tu vyskytuje každý den, stal se její nedílnou součástí a v roce 2023 dokonce vytvořil autorskou knihu­-poctu tomuto místu. Jmenuje se Teorém kamenné zahrady a oproti recenzované publikaci z produkce Centra pro umění a ekologii Umprum je mnohem básnivější, romantičtější a snovější.

Taková by ostatně ještě pár let měla Kafkárna zůstat, než nastane plánovaná rekonstrukce, kterou potřebuje především ateliér, jenž dodnes zůstal víceméně takový, jaký byl v době své největší slávy za Bohumila Kafky. Zato zahrada se podstatně změnila. Mohutné tisy, topoly, které už nedostatkem vody postupně odumírají (až na jeden, jenž se údajně prokořenil až do vodovodního potrubí), myrobalány, třešně a obří vejmutovka tu společně vytvářejí stín, ve kterém se skrývají nesčetné sochy v různém stadiu zarůstání. Kameny ožívají, zahrada tlí, strakapoud ťuká – jsme vůbec ještě v Praze? Čeho jsme součástí, když vstoupíme do Kafkárny?

Drobné akce

Kniha jasně pojmenovává, v jaké dějinné fázi se nacházíme: „Apokalypsa probíhá už nyní, a je proto nutné zbavit se iluzí o možnosti dál pokračovat v business as usual. Je nutné zbavit se klapek na očích, kvůli kterým většina naší společnosti stále ještě odmítá vidět skutečný rozsah problému, v němž se lidstvo a život na naší planetě nacházejí v důsledku destruktivní lidské činnosti.“ Zároveň ale texty zpochybňují absolutní platnost čehokoli, protože vždy záleží na měřítku. A Kafkárna má měřítko právě „tak akorát“. I díky tomu zahrada s ateliérem zůstávají místem, kde lze dát prostor i důvěře v budoucí svět. Lze tu být současně probuzený a zasněný. Lze tu tvořit a zároveň být svědkem rozkladu. V Kafkárně si jako tvůrci můžeme představovat budoucnost takovou, jakou bychom ji chtěli mít. Přitom podle samotné publikace dnes umění nejčastěji vzniká jako „práce s materiálem, tvarem či instalací ve spojení s environmentem“.

Kafkárna – dům & zahrada shrnuje tento přístup na mnoha úrovních, je vlastně určitým návodem pro přežití ve městě, „kápézetkou“, kterou všichni potřebujeme. Zároveň inspiruje k mnoha drobným akcím, kterými lze čelit krizím dneška – můžeme kompostovat, společně si uvařit, neplýtvat, zastavit se, fermentovat, ztratit se, hledat skuliny mezi plevelem a uvědomit si, že růst neznamená jen pohyb dopředu a vzhůru. Kniha vám dovolí přestat aspoň na chvilku myslet na to, co musíte, a začít uvažovat nad tím, co byste mohli a co byste rádi.

Autorka je vizuální umělkyně.