Pověst „kultovnosti“ provází kapelu Lvmen minimálně od minulého comebacku s albem Mitgefangen Mitgehangen. To vyšlo v ro­­ce 2017, téměř desetiletí po přelomových nahrávkách Mondo (2006) a Heron (2008), které už obsahovaly vyzrálou tvorbu zkušených matadorů tuzemské nezávislé scény. Kapela, jež má po třiceti letech na kontě všehovšudy necelých třicet písní, si vždycky dávala dlouhé tvůrčí pauzy, a zdá se, že to její produkci prospívá. Důkazem je i letošní deska Amen.

Pomalé skládání

Lvmen údajně vznikli v roce 1995 v pražském squatu Ladronka a jejich pozice byla od počátku považována za těžko zařaditelnou či nestálou. Tomu ostatně napomáhá i fungování kapely. Je možné za stálici označit někoho, kdo periodicky mizí ze scény? A kam zařadit skupinu, která vyprodá pražskou Lucernu, načež zbytek turné odehraje v alternativních prostorech typu táborské Cesty?

S novinkou Amen nedošlo k žádnému převratu. Kontinuitu zajišťuje především zakladatel a jediný stále aktivní člen původní sestavy, zpěvák a vizuální umělec Petr Proft, známý spíše pod přezdívkou Husar. Tvorba Lvmen se vyvíjí pozvolna, a tak nápady bývalých členů leckdy přežijí své autory. Díky retrospektivně použitým nahrávkám na aktuální desce slyšíme i dva již zemřelé hudebníky.

Pomalému skládání a opracovávání materiálu, vznikajícího pod rukama někdejších, nových i navracejících se aktérů,…