Letošní První máj jsem vinou jedné z nejzákeřnějších nemocí, která zcela nekorektně klátí pouze osoby s maskulinní identitou, trávil v posteli. Co naplat, dění v pražských ulicích jsem si musel zprostředkovat digitálně. Leč algoritmus mé oblíbené sociální sítě na tom byl podobně jako moje zdraví, takže mi dávkoval především zprávy takzvaně z druhého břehu.

Kombinace profilů Filipa Vávry, Good Night Left Side, Hooligans.cz a dalšího panoptika české ultrapravice sice nebyla ta nejlepší medicína na moji rýmičku, přesto se v ní daly najít zajímavé momenty. Třeba když se mi po pár proklicích odhalily střípky ze života Vlasty Pechance, neonacisty, který byl v roce 2003 odsouzen na sedmnáct let za rasovou vraždu a roku 2014 podmínečně propuštěn. Díky jeho veselé fotce s někdejšími hráči fotbalové Sparty (není na škodu si jednou za čas připomenout, že rasismus je inherentní součástí českého fotbalu) jsem se dozvěděl o existenci obskurního obchůdku Right Store s nabídkou módy pro pravé ultravlastence. Takže ani eugenický aktivismus se neubránil komodifikaci…

O vrchol devastace mé ztěžklé hlavy se nakonec postaral Filip Vávra, provozovatel dezinformačního webu Středoevropan. Ten si ve svém postu, v němž průběžně reflektoval události dne, postěžoval na Antifu, kterou se neúspěšně pokusil se svými nohsledy napadnout (protože je násilná a zaslouží si být napadena), zároveň však odmítl, že by on a jeho soukmenovci měli cokoli společného s nočním brutálním útokem na jednoho z účastníků antifašistického festivalu – prý jde o nesmyslné obvinění.

Nepříliš logickým myšlenkovým konstrukcím Filip Vávra nasadil korunu svou kritikou adorace memoárové knihy antifašisty Radka Wollmanna (viz A2 č. 3/2026). Jeden by skoro zapomněl, že Vávra také kdysi publikoval své paměti – deníček stárnoucího neonacisty měl ovšem k nominaci na literární ceny hodně daleko. Velký úspěch ostatně neměla ani samotná mobilizace pár desítek neonacistických veteránů, jejíž motivací údajně bylo zajistit klid v ulicích. Kromě jednoho zbabělého ublížení na zdraví neměla jiný výsledek než ten, že účastnictvo antifácké akce raději odjíždělo domů taxíkem.