
Ilustrace Přemysl Černý
Podle slavného výroku historika E. P. Thompsona je třeba historické prameny, které vyprodukovali mocní, „nahlížet v satanském světle a číst pozpátku“. Aktuální číslo A2 se věnuje tomu, co při takové konstelaci v minulosti spatříme a co naopak – třeba i záměrně – přehlédneme. Koncept dějin zdola či lidových dějin, jak se tomuto přístupu také říká, odkazuje k zakladatelskému dílu Dějiny lidu Spojených států amerických, v němž na počátku osmdesátých let americký historik a aktivista Howard Zinn obrátil do té doby běžnou akademickou perspektivu tím, že se na historii podíval „očima jiných“, často těch vůbec nejpřehlíženějších: „Budu o objevení Ameriky vyprávět z pohledu Arawaků, o Ústavě z hlediska otroků (…) o vzestupu industrialismu, jak jej zakoušely mladé ženy v Lowellových textilkách, o Novém údělu, jak mu rozuměli černoši v Harlemu, o poválečném americkém impériu, jak na ně pohlíželi peoni v Latinské Americe, a tak dále.“

Pro inspiraci jsme ale nemuseli tak daleko, jak by se z předešlého odstavce mohlo zdát. Množství podnětů totiž najdeme hned v sousedním Polsku, kde se už nějaký ten rok – jak se dozvíte z textu Veroniky Pehe – mluví o „lidovém obratu“ v historiografii. I proto jsme k rozhovoru čísla přizvali antropologa Kacpera Pobłockého, který se zabývá fenoménem polského nevolnictví, o němž bez obalu říká, že „znamenalo bití, bití a zase bití“. Ondřej Slačálek píše o tom, proč v české historiografii reflexe pohledu zdola stále chybějí, a soustředí se na „vytěsněné přízraky, které obcházejí naší historií“, ať už jde o čarodějnické procesy, nebo o popravené sedláky z rolnických bouří. Vítězslav Sommer v přehledovém eseji upozorňuje mimo jiné i na metodologická úskalí dějin zdola, zejména na romantizaci odporu a přehlížení mocensko-ekonomických vztahů. V dalších tematických článcích narazíte na české horníky a jejich emancipační boje, vytěsňovanou paměť romského holocaustu, vzpomínková svědectví polských žen či zápisky třebíčské dělnické aktivistky, a také na zamyšlení nad tím, proč dějiny pracujících po roce 1989 vypadly z příběhu o budování české demokracie.
Smyslem dějin zdola ovšem není účelové obrácení perspektivy, po němž bychom zůstali uvězněni v černobílém vidění historie. „Nejde mi o to, abych truchlil nad oběťmi a pranýřoval katy,“ upozorňoval Zinn. Bezvýhradné přitakání „kultuře oběti“ totiž nikdy nevedlo k řešení historických nespravedlností. Jeden vysloveně komerční český rapper s oblibou používá obrat „shora vypadá všechno líp“. Pojďme prozkoumat, co se dá zahlédnout při pohledu zdola.