Básnický debut Michala Grace je v anotaci popsán mimo jiné jako „modlitební kniha ztracených sudetských obcí“ – a lépe snad sbírku ani vystihnout nelze. Obecními ampliony je zde možné rozumět všechno, co vypovídá o osudu odsunutých, ať už se jedná o zpustlé náhrobky v němčině, zrezivělé artefakty druhé světové války vykukující z křoví a hnojišť, nebo polámané kříže na místech, kde osady stály. Tyto mlčící svědky staví autor vedle stále ještě promlouvajícího, byť vyšeptalého hlasu pamětníků, ale i místních pověstí či vlastních (někdy až pohádkových) imaginací vyrůstajících ze sudetského genia loci. Vše rámuje subtilní přírodní lyrika, což má svůj smysl: dříve vyklučená místa si vzala zpět vegetace. Formálně je sbírka rozčleněna do pěti oddílů podle toho, o které geografické oblasti básník píše (např. Nízký Jeseník, Oderské vrchy nebo Krušné hory). Čtení se tak stává poutí a každá báseň zastavením. To je umocněno také faktem, že většina názvů básní se skládá z české a německé varianty jména zaniklé vesnice. Pouť se tu ale objevuje i v jiném, specifickém významu. Markantní jsou totiž náboženské tóny a motivy. Básnický subjekt se často obrací k Bohu i k různým svatým, k nimž pronáší modlitbu za zmizelé obyvatele. Možná je to i tím, že z vysídlených osad často zůstaly stát už jen kříže nebo ruiny kostelů. Obecní ampliony tak můžeme číst jako rekviem za ztracená místa a stále bolestivou epizodu novodobé české historie.

Michal Grac: Obecní ampliony. Dobrý důvod 2025, 72 s.