V dovětku básnického debutu Jakuba Poštolky se píše toto: „Hospodář si bere z přírody, co potřebuje, a přitom vytváří podmínky pro ohrožené druhy.“Autor sbírky Selské lesy tak osvětluje název knihy coby někdejší koncept lesního hospodářství a zároveň předestírá výchozí premisu své poetiky: ekologicko­-lyrickou analýzu vztahu člověka a přírody v čase klimatické krize. Lyrický subjekt putuje krajinou a záměrně setrvává v liminárních prostorech starých chalup, maringotek nebo lesních přístřešků. Během svých meditací často oslovuje kohosi nepřítomného, patrně objekt svého milostného zájmu.Pozornost přitom věnuje rozmanitým detailům, především ze světa flóry, a zároveň vzpomíná na tradiční způsoby zemědělství. Do protikladu k nim místy staví techniku, která je ovšem buď už zastaralá, anebo se o ní pouze mluví; z kontextu přitom vyplývá, že ve fikčním světě sbírky už neexistuje, což je třeba případ mobilního telefonu či drátů vysokého napětí. Stírá se tak rozdíl mezi starým a novým a vzniká zvláštní bezčasí. To může evokovat nostalgii po minulosti, stejně jako vyvolávat dojem ekologické postapokalypsy. S tím souvisí i všeprostupující motiv obrůstání a zarůstání, tedy navracení území vydobytého civilizací zpět přírodě. Vegetace v básních často pohlcuje i člověka, respektive části jeho těla. Tento motiv lze číst jako symbolické navrácení do lůna přírody, ale také jako připomínku, že příroda může bez lidstva existovat dál, zatímco lidstvo bez ní nikoli.

Jakub Poštolka: Selské lesy. Dobrý důvod 2026, 76 s.