Když Alena Machoninová uváděla v jedné z pražských kaváren svůj prozaický debut Hel­la (2023; viz A2 č. 3/2024), bylo to jen pár dní po smrti Alexeje Navalného a skoro dva roky od doby, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu. Fascinující osud Heleny Frischerové, jemuž se v tomto esejistickém románu věnuje, se tehdy ocitl trochu ve stínu otázek, které směřovaly spíše k situaci v současném Rusku, odkud se autorka nedlouho před vydáním knihy po bezmála dvaceti letech vrátila. Jak se žije v zemi, která rozpoutala válečný konflikt? Jak válka proměnila každodennost obyčejných lidí? Lze pochopit povahu jednání, jež považujeme za nelidské? Dá se zabydlet v bezdomoví? Odpovědi možná najdeme v jejím druhém románu Co ­myslíš, co vidí.

Divadlo válečných operací

Titulní otázku položí bezejmenná hrdinka svému manželovi při pohledu na jejich psa Urka, který soustředěně sedí a sleduje krajinu, jejíž krásou se kochají i jeho majitelé. Právě příběh Urka, nevyzpytatelného křížence s bestiálním výrazem a vlčíma očima, narozeného v krachující továrně, tvoří rámec podivuhodně dobrodružného vyprávění, které je něčím mezi zvířecím bildungsromanem a odyseou, jež má být návratem z válečného chaosu. Jenže domov uniká a souboj s divočinou – či divošstvím – neustává, jen se mění jeho podoba.

„Co…