Když bylo na počátku dvacátých let minulého století v Praze instalováno zařízení pro strojní sazbu, nastala moderní éra, umožňující zcela nové postupy při výrobě knih. Zároveň vznikla skupina Devětsil, jejíž experimentální výboje měly být úzce spjaty právě s novými možnostmi reprodukce a tisku. Obě svým způsobem revoluční události ve své knize Technologie pro revoluci. Česká avantgarda v tisku zkoumá Meghan Forbes jako neoddělitelné historické skutečnosti a zdůrazňuje stanovisko, jež u nás nebývá úplně často zřejmé: za vznik jedinečně zpracovaných avantgardních tisků nevděčíme pouze básníkům, stejný podíl nesou i dnes bezejmenní tiskaři a dělníci, jejichž přínos a technická zdatnost umožnily převádět nápady avantgardistů na papír.

Mezi textem a grafikou

Forbes ve své rozsáhlé publikaci věnované knižní a divadelní produkci avantgardistů ve dvacátých letech sleduje dvě linie výkladu: dobové možnosti reprodukčních technologií a vzájemnou invenci, jež působila mezi technikou a způsobem uvažování o textu či obrazu. Druhá linie je spíše kritikou modernistické ideologie: autorka zkoumá postoje mladých umělců a na mnoha příkladech poukazuje na rozpory mezi deklarativními cíli v oblasti sociál­ní koheze mezi uměleckou scénou, dělnickým prostředím nebo proměnou chápání role ženy ve společnosti, a způsoby, jak se tyto cíle (ne)promítaly do produkce Devětsilu.

Samotný výklad zůstává v mnoha směrech…