Přestal jsem chodit do svého oblíbeného re­­­cord storu. Ne snad proto, že by omezili na­bídku. Naopak: desek prodávají mnohem víc, protože kromě klasického antikvárního sortimentu vám na vyžádání seženou i to, co nemají na skladě, a to ve fungl nové kvalitě. Jenomže právě to mě nebaví. Zatímco dřív jsem se s napětím propátrával zásobami a měl radost z každého objevu, představa široké dostupnosti mě otravuje. Nahrávku chci najít, nikoli objednat.

Ze stejného důvodu nevyužívám služeb žádných streamovacích platforem pro sdílení hudby. Jsem fanatik soulu a funku šedesátých a sedmdesátých let, a tak přes internet poslouchám britská rádia, ale za „své“ považuji pouze to, co ukořistím ve hmotné, šumící a praskající podobě. Moje vinylová kolekce se rozrůstá živelně a nepředvídatelně. Přesto nemám pocit, že by mě mělo něco minout. Věřím, že to podstatné někde čeká. Surrealisté tomu říkají objektivní náhoda.

Svět není obchodním centrem s katalogem zážitků, ve kterém popojíždíme od regálu k regálu a vkládáme do nákupního vozíku svůj osud. A není ani galerií „must see“ obrazů, bez jejichž znalosti ztrácí naše konání smysl. Jsem přesvědčený, že větší uvolněnost prospívá nejenom koníčkům. Také v mé profesi, tedy ve vydávání knih, jde o kvalitu, jež se úročí.