Radmila Petrović prožila dětství na vesnici jako nejmladší ze tří dcer a tato zkušenost se stala hlavním motivem její třetí sbírky Moje máma ví, jak to ve městech chodí (Moja mama zna šta se dešava u gradovima, 2020). Loni tuto knihu jedné z nejčtenějších soudobých básnířek zemí bývalé Jugoslávie vydalo nakladatelství Adolescent v překladu Anny Sedláčkové.

Sbírka jednoduchým a střídmým jazykem provádí čtenáře příběhem rodiny ­zacyklené v patriar­chálních tradicích a tichém násilí. Vy­práví o lidech, kteří jsou zvyklí na těžkou práci a málo slov. Takové jsou i samotné básně, propletené nevyřčenými přáními a nesplněnými sny. „Když mě máma porodila jako třetí dceru, místo toho, aby odpočívala a radovala se, dala se do pláče a ptala se své sestry, co říkají děda a táta na to, že jsem holka,“ vzpomíná Petrović v rozhovoru pro srbský zpravodajský server Nova.rs.

Sbírka vyvolala velký ohlas na domácí i zahraniční scéně a Petrović je v srbských médiích označována jako „básnířka, která čtenáře vrátila k poezii“. Ve své zemi zároveň představuje výrazný feministický hlas a často se vyjadřuje k dění ve společnosti – podpořila například studentské protesty, které trvají už déle než rok.

Takhle to tu chodí

Skrze osudy svých rodinných příslušníků Petrović vykresluje nejen problematické vztahy…