Slovenský novinář Martin M. Šimečka se v knize Výjimečný stav snaží odpovědět na otázku, jak můžeme „dobře žít ve zlých časech“. Příčinu zla spatřuje ve všudypřítomném fašismu, který má v jeho pojetí značně nejasné kontury, a nabízené východisko ze současné krize nachází v poněkud elitářském eskapismu.

Ilustrace od neznámého autora
Geopolitické otřesy a nárůst krajně pravicového extremismu po celém světě v řadě lidí nepochybně vyvolává oprávněné obavy z budoucnosti. Jak existovat ve společnosti, jejíž část podporuje Putinovu válku na Ukrajině? Jak se chovat, když nikým nevoleným oligarchům roste bohatství a moc? Jak neztrácet naději ve světě, jenž hoří nejen metaforicky, přičemž firmy, vlády a lidé, kteří mají vliv a měli by jednat, nic nedělají? Zkrátka – jak v těchto zlých časech dobře žít? To je otázka, na niž se snaží v knize Výnimočný stav nalézt odpověď někdejší disident a současný slovenský novinář Martin M. Šimečka.
Vnitřní svoboda
Nejsilnějším motivem Šimečkových postřehů je otázka hledání vlastní nezávislosti, vnitřní svobody, a tím – přeneseně – vlastní odpovědnosti, ne-li viny za současný svět. Autor čerpá ze své normalizační zkušenosti a vyzdvihuje schopnost nelpět na materiálních statcích. Knihy, deníky i veškeré osobní cennosti mu totiž představitelé komunistické diktatury mohli kdykoliv zabavit, vzít, zničit. Řešením bylo uvedené věci místo skrývání a strachování se o ně jednoduše vůbec nehromadit. Tuto mentalitu přenáší Šimečka i do digitálního věku.
Když mu korporátní algoritmus Amazonu bez varování znemožnil přístup do jeho rozsáhlé virtuální knihovny, nepropadl hněvu kvůli ztrátě knih i tisíců eur do nich investovaných,…Článek je přístupný předplatitelům*kám.