Když v boji s klimatickou změnou politik neslyší na morální apely, dalo by se předpokládat, že u něj zafungují alespoň ekonomické argumenty. I v tomto ohledu jsou ale někteří natvrdlejší než druzí. Dobře to ukazuje růst Číny coby zelené energetické velmoci.

Zelená přestavba energetiky je klopotný proces, ale na globální úrovni v poslední době přibývají optimistické zprávy. Ve stále více státech začínají obnovitelné zdroje dominovat nad fosilními, ceny fotovoltaiky, baterií, tepelných čerpadel a dalších technologií rychle klesají a prodeje elektroaut rostou.

Již před letošním americko­-izraelským útokem na Írán šlo o dlouhodobý trend, jenž se po vypuknutí ropné krize ještě uspíšil. Nejen v Evropě se ukázalo, že odklon od ruských fosilních zdrojů k dodavatelům z Perského zálivu či USA byl jen přesunem z deště pod okap. Státy, které jsou se zelenou elektrifikací napřed, byly blokádou Hormuzské úžiny zasaženy výrazně méně než fosilní zpátečníci – příkladem může být třeba Španělsko, které teď díky levné energii z obnovitelných zdrojů úspěšně láká firmy z energeticky náročných sektorů v Německu a dalších zemích.

Přechod k obnovitelným zdrojům se ukazuje jako zásadní podmínka národní energetické suverenity, a navíc i nesmírně zisková záležitost, kdežto lpění na fosilních palivech stále více vysává státní kasu i peněženky individuálních spotřebitelů. A íránská…