Zloděj a bubeník
Postůj a vyslechni, jak zloděj – svět už spal –
v základech domovní zdi otvor vyhrabal.
Nemocný, který měl nadmíru slabé spaní,
v polosnu uslyšel slabounké zaťukání.
Na střechu vyšel a sklonil se ve mžiku
se slovy: „Jakou tu práci máš, tatíku?
Kdo jsi a proč jsi sem teď o půlnoci vnik?“
Neznámý řekl: „Jsem, pane můj, bubeník.“
„Co děláš?“ „Na buben tluču,“ děl bez váhání.
Chorý zas: „A kde je, poutníče, bubnování?“
A zloděj: „Zítra ho zaslechneš ve chvíli ranní,
sténání, vážený, i hrozné bubnování.
Hlas bubnu uslyšíš, až já pryč budu již,
potom vše ihned a zúplna pochopíš.“
Báseň v překladu Jiřího Bečky a Josefa Hiršala vybral Michal Špína
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
