„Koho jste volili?“ „Motoristy.“ „To vím, ale z které strany?“ Tenhle vtip se dřív vyprávěl o komunistech, ale dovolil jsem si ho aktualizovat pro současné Česko. Pro žádnou z našich vlád nebyla železnice prioritou a přesun dopravní zátěže ze silnic na koleje už vůbec ne, a to navzdory všem prohlášením a memorandům. Letos se to ale ukazuje v plné kráse. V polovině června se objevila nenápadná zpráva o chystané reorganizaci Správy železnic: oddělení pro přípravu vysokorychlostních tratí bude rozpuštěno mezi jiné složky. Organizace k této změně servíruje marketingový slovní salát, podle nějž „rozdělení agendy“ přispěje k „lepší provázanosti“, ale reálně to znamená další, třeba i několikaleté zdržení prvních úseků.

Je sice pravda, že původní plány byly předimenzované a že ne každá vysokorychlostní trať je opravdu potřebná, jenže teď to vypadá, že se na ně vláda hodlá vykašlat, jen se to bojí říct nahlas. Nebyla by to taková tragédie, pokud by ušetřené peníze šly do běžných tratí, které často pomůžou většímu počtu cestujících. Děje se ale přesný opak a jeden projekt za druhým se odkládá na neurčito. Z Mladé Boleslavi se tak bude dál jezdit do Prahy motorákem po jednokolejce, o Liberci ani nemluvě. Vládní politici tvrdí, že na to nejsou peníze, pravda je ale taková, že je jen odmítají dát na potřebné věci. Jinak by nenechali ministerstvo dopravy vymýšlet nesmyslné plány na dálnice z Jihlavy do Písku nebo Chlumce nad Cidlinou.

Česká železnice má své rezervy – „proto se nám mezitím dálnice a silnice úspěšně zahušťují a ucpávají,“ napsal správně Babišův ghostwriter v knize O čem sním, když náhodou spím (2017). Reálnému Babišovi to nejspíš bylo jedno, ale před tehdejším publikem se aspoň tvářil, že ho zajímají rychlovlaky. Teď je tu nicméně Motobabiš, který se svými spolujezdci pod záminkou úspor nabourá všechno, co nepotřebuje – ochranu životního prostředí, kulturní politiku, veřejnoprávní média, adiktologickou politiku, lidskoprávní agendu a nově i budoucnost české železnice.